„Génius zla“. To je jedna z nejjemnějším přezdívek, pod kterou zůstal v historii zapsán Adolf Hitler. Muž, který přivedl Evropu do druhé světové války, která svět stála desetimiliony životů.

Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v rakouském Braunau am Ihn, blízko německých hranic. Výmarský prezident Paul von Hindenbug si později spletl jeho rodiště s Broumovem (něm. Braunau) ve východních Čechách, kam se dostal v roce 1866 v prusko-rakouské válce, a nazval ho „českým kaprálem“. Byl čtvrtým ze šesti dětí celního úředníka Aloise Hitlera (rozeného Schickelgrubera, změnil si jméno po svém nevlastním otci, jehož jméno bylo původně Hiedler) a Klary Pölzlové.

Otec měl autoritářskou a přísnou povahu, proto mladý Adolf vždy tíhl spíše k matce. Druhým důvodem bylo, že po něm otec chtěl, aby se stal stejně jako on celním úředníkem. Adolf však tíhl spíše k umění a chtěl se stát malířem. Alois, kterému bylo v době Adolfova narození již dvaapadesát a byl o třiadvacet let starší než jeho matka, zemřel, když mu bylo třináct let.

Mladý Hitler nebyl příliš dobrým žákem, již první ročník střední školy musel opakovat. V šestnácti pak školu opustil, aniž by získal nějakou kvalifikaci. Ta mu později chyběla. Dvakrát se pokusil dostat se na vídeňskou uměleckou Akademii, ale ani jednou neuspěl. Rektor školy mu doporučil architekturu, ale na tu mu chybělo předchozí vzdělání. Takže se ve Vídni protloukal jako pramálo úspěšný malíř.

V prosinci 1907 zemřela jeho matka na rakovinu prsu. Hitlera jeho smrt evidentně zasáhla, jeho situace ve Vídni v následujících letech pak byla špatná, neměl příliš peněz. Pomohla mu až poslední část z otcova dědictví, díky které se mohl v roce 1913 přesunout do Mnichova. V Mein Kampfu později napsal, že chtěl žít v „pravém“ německém městě.

O rok později začala válka. Hitler byl již dříve seznám nezpůsobilým sloužit v rakouské armádě, ale okamžitě po začátku konfliktu narukoval do bavorské armády. V průběhu války to v armádních hodnostech nikam vysoko nedopracoval, nestal se nikdy ani desátníkem, ale dokázal získat Železný kříž první třídy, německé vojenské ocenění. Byl také zraněn, ale po krátké chvíli mimo válku se na frontu vrátil. Těsně před koncem války byl v nemocnici znovu, když byl krátkodobě oslepen při útoku plynem.

Konec války Hitlera doslova šokoval. Německo kapitulovalo v okamžiku, kdy armády Dohody stále ještě pořádně nevstoupily na jeho území. Mezi vojáky se šířila známá legenda o „dýce v zádech“, které uvěřil i Hitler. Ten uvěřil i další lži, že tuto dýku vrazili Německu do zad Židé. Další ranou pro národní hrdost pak byla smlouva z Versailles, která Německu připsala vinu za válku a přinutila ho platit obrovské reparace.

Po válce pracoval Hitler pro Reichswehr, tedy armádu. Nicméně již roce 1919 se stal členem Německé dělnické strany (DAP). O rok později v armádě skončil a začal se naplno věnovat straně. Jako výborný řečník začal brzy stoupat ve straně. Díky svým proslovům, které kritizovaly ponejvíce marxisty, Židy a smlouvu z Versailles, se stal známým i mimo partaj.

Vedení strany si uvědomovalo Hitlerovu touhu po moci a v létě 1921 se pokusilo jeho vliv omezit, ale Hitler pohrozil odchodem a následně byl drtivou většinou členů potvrzen do čela strany. Poprvé se na scéně objevil titul „Vůdce“ (Führer), který později znal celý svět. A strana se přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa (NSDAP). Hitler postupně získával spojence jako Herman Göring, Erst Röhm či Rudolf Hess.

Na listopad 1923 Hitler naplánoval puč, který však neuspěl. Hitler sám byl v následujícím procesu odsouzen na pět let vězení do věznice v Landsbergu, z nichž si však odseděl jen něco přes jeden rok. Stačilo to ale na to, aby sepsal knihu „Můj boj“ (Mein Kampf), které se do konce války prodalo okolo 10 milionů kopií. V tomto textu Hitler představuje svoje vidění světa s Židy jako největším zlem a Německem hledajícím svůj „životní prostor“.

Zlomovým bodem se pro NSDAP stala hospodářská krize v roce 1930. Do té doby relativně neznámá strana se rázem s 18,3% hlasů a 107 křesly stala ve volbách na podzim toho roku druhou největší parlamentní stranou. Ve volbách z roku 1932, které vypsal nově zvolený kancléř Franz von Papen, již pak Hitler zvítězil. Von Papen se snažil Hitlera přesvědčit, aby jej podpořil a stal se vicekancléřem, ale ten trval na tom, že kancléřem má být on. Narážel ale na houževnatý odpor von Hindenburga, který ho odmítal jmenovat.

Na listopad 1932 tak byly vypsány nové volby, ale Hitler opět zvítězil. Von Hindenburg ho ale opět nejmenoval, kancléřem se stal Kurt von Schleicher. I ten však zakrátko musel konstatovat neúspěch a tak 30. ledna 1933 byl kancléřem jmenován Hitler, který ustavil koaliční vládu společně s Německou nacionálně lidovou stranou (DNVP). Ani ne o měsíc později vypukl obrovský požár v Reichstagu, německém parlamentu. A Hitler ho využil ke kompromitaci komunistické strany.

Ve volbách z března 1933 získala NSDAP skoro 44% hlasů, nicméně Hitler byl zklamán. Doufal, že by mohl získat nadpoloviční většinu v Reichstagu, což se nestalo. Jeho pozice však posílila již rok poté, když zemřel prezident von Hindenburg. Hitler poté spojil funkci hlavy státu a šéfa kabinetu a stal se „vůdcem a říšským kancléřem“.

V roce 1935 se Hitler rozhodl znovu v Německu zavést armádu, což bylo v rozporu s Versailleskou smlouvou, která armádu značně omezovala. Když uviděl, že mu to prošlo, zabral o rok později demilitarizované Porýní.

V roce 1938, kdy se stal „Mužem roku“ podle časopisu TIME, dosáhl Hitler velkých úspěchů. Nejprve v březnu zabral Rakousko jako Východní marku Říše. A v září spolu s Itálií přesvědčil Velkou Británii a Francii, aby obětovaly české pohraničí, kde žilo velké množství Němců. Mnichovská dohoda byla na světě.

V březnu 1939 již Hitler vyhlašoval na Pražském hradě protektorát Čech a Moravy. Krátce předtím, než 1. září zaútočil na Polsko a začal tak druhou světovou válku, se pojistil uzavřením smlouvy o neútočení se Sovětským svazem.

Počátek války se Německu vydařil, poměrně rychle vyřadilo z boje Francii, kde byl na zbylé části ustaven loutkový režim. Hitler se však přepočítal, když Německo 22.června 1941 zaútočilo na Sovětský svaz. Sice se z počátku zakouslo hluboko do jeho území a zastavilo se těsně před Moskvou, ale misky vah se pomalu začaly převažovat na stranu spojenců.

V průběhu války se Hitler soustředil též na systematické vyhlazování Židů na teritoriích, které Němci obsadili. Kolik jich v průběhu války zahynulo, zůstává neznámo a už to nikdo nezjistí. Odhydy obětí „konečného řešení židovské otázky“ se pohybují okolo šesti milionů osob.

V polovině roku 1944 část německého armádního velení porážku vytušila a na Hitlera tak byl v červenci spáchán atentát vedený rukou Clause von Stauffenberga. Hitler však zázrakem přežil a zbavil se generálů zainteresovaných na atentátu.

V té době však spojenci již měli otevřenou frontu v Normandii a Rudá armáda pokračovala směrem do střední Evropy. Přestože na začátku roku 1945 byla prohra neodvratná, Hitler se odmítl vzdát. Duševně se však pomalu hroutil. Nařídil dokonce zničení zbývajícího průmyslu v Německu, ale rozkaz nebyl proveden.

Hitler vydržel až téměř do konce války, otrávil se až v okamžiku, kdy armáda prohrávala svůj boj v ulicích Berlína. Psal se 30. duben 1945. Spolu s ním se otrávila i jeho milenka Eva Braunová,kterou si téhož dne vzal za svou manželku. Těla nařídil spálit svému sluhovi Ottu von Gunschemu, aby se ostatky nedostaly do rukou Rudé armády, která byla v okamžiku sebevraždy jen pár set metrů od jeho sídla.