zavřít
Upravit životopis

Životopis

Profesor Jan Švejnar je světově uznávaný ekonom v oborech ekonomie rozvojových zemí, práce a strategie transformací. Napsal více než sto článků, knih a studií, vyškolil několik generací ekonomů po celém světě, je členem četných profesních asociací, včetně nominační komise pro Nobelovu cenu v oboru ekonomie, je poradcem mezinárodních institucí, vlád a velkých podniků. Od počátku devadesátých let též působil v řadě správních a dozorčích rad, například ČSOB, Společnosti pro vědu a umění, GE Capital, Česká republika a SPT Telekom. Podobně jako mnoho špičkových sportovců, umělců i vědců má už několik desetiletí více než jedno působiště. Od roku 1990 dělí profesor Švejnar většinu svého času mezi Českou republiku a Spojené státy. Ve Spojených státech je profesorem ekonomie, obchodu a hospodářské politiky na Michiganské univerzitě, kde je též ředitelem Centra pro mezinárodní politiku. V České republice je předsedou řídícího a dozorčího výboru CERGE-EI, kde také působí jako vedoucí výzkumný pracovník.

Jan Švejnar se narodil v roce 1952 v Praze a v sedmnácti letech odešel za rodiči do emigrace. Na prestižní Cornellově univerzitě ve státě New York získal bakalářský titul a poté pokračoval v magisterském a doktorandském studiu na Princetonské univerzitě ve státě New Jersey. Jedním z jeho profesorů byl Sir Arthur Lewis, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1979. Ve své doktorské disertaci rozvinul Jan Švejnar negociační model profesora Johna Nashe, který získal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1994 (a kterého později zpodobnil Russell Crowe v Oskarovém filmu Čistá duše). Po získání doktorátu přednášel Jan Švejnar ekonomii nejdřív na Cornellově univerzitě (1978-1987), poté na Pittsburghské univerzitě (1987-1996) a od roku 1996 na Michiganské univerzitě.

Když se v Evropě v roce 1989 zhroutil komunistický systém, vytyčil si Jan Švejnar jako svůj hlavní úkol využít svých znalostí a zkušenosti k tomu, aby přispěl k návratu své rodné země mezi vyspělé, vzdělané národy Evropy. Od počátku důsledně prosazoval zásadu, že tohoto cíle nelze dosáhnout pouze důrazem na ekonomické změny, nýbrž že tyto změny musí jít ruku v ruce s vytvářením nového právního rámce zaručujícího respekt k pravidlům hry a s budováním odpovědné a slušné politické kultury. V prosinci 1989 tak publikoval svou studii Strategie ekonomické transformace Československa, která zásadním způsobem ovlivnila diskusi o transformaci Československa. Od této doby je profesor Švejnar pravidelným komentátorem a občas i konstruktivním kritikem hospodářské politiky a politického dění v České republice. Spolupracoval s vrcholnými politiky všech polistopadových vlád, byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla, své zkušenosti sdílel mimo jiné s premiéry Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem, s místopředsedy vlády Martinem Jahnem, Bohuslavem Sobotkou a Martinem Bursíkem, i s ministry Karlem Dybou, Janem Vrbou, Milanem Urbanem a Miroslavem Kalouskem.

Nejdůležitějším počinem profesora Švejnara po pádu komunismu bylo však založení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (Center for Economic Research and Graduate Education, CERGE) na Karlově univerzitě v roce 1991. Na vzniku tohoto nového vědeckého pracoviště se klíčově podíleli Josef Zieleniec, tehdejší rektor Karlovy Univerzity Radim Palouš, Pittsburghská univerzita, a profesor Richard Quandt, poradce významné Mellonovy nadace. V roce 1992 se pak CERGE propojilo s rovněž nově vytvořeným Národohospodářským ústavem Akademie věd České republiky (The Economics Institute, EI), a dnes představuje CERGE-EI špičkovou instituci, na níž se vzdělávají stovky mladých českých i zahraničních ekonomů. Spolu s členy řídícího a dozorčího výboru získal profesor Švejnar pro CERGE-EI více než 500 milionů korun od nadací, fondů, vládních institucí a podniků.

Na Michiganské univerzitě byl také Jan Švejnar v letech 1996-2004 ředitelem ústavu Williama Davidsona, který se v této době stal jedním z hlavních center pro hospodářskou politiku v oblasti ekonomického rozvoje a transformace. Spolu s bývalou ministryní zahraničí USA, Madeleine Albrightovou, čestnou členkou ústavu, zorganizoval Jan Švejnar řadu konferencí v americkém Kongresu pro senátory, kongresmany a vyšší vládní činitele. Tyto konference přispěly ke kvalitnější formulaci americké zahraniční politiky vůči postkomunistickým zemím.

Manželka profesora Švejnara, Katherine Terrellová, je rovněž uznávanou profesorkou ekonomie a působí na Michiganské univerzitě v oboru ekonomie práce. Její skripta se stala první učebnicí ekonomie práce, kterou používalo české Ministerstvo práce a sociálních věcí začátkem 90. let, a řada jejích vědeckých publikací se týká České republiky. Do Česka přivezla desítky zahraničních studentů na stáže. Vyrostla v Latinské Americe, mluví stejně dobře španělsky jako anglicky, navíc mluví plynně francouzsky a díky letitým pobytům v Čechách a spolupráci s českými ekonomy má dobré základy v češtině. Syn Daniel Švejnar žije v New Yorku a jako bankéř se zabývá financováním investičních projektů větrné a solární energie. Daniel chodil v České republice dva roky na základní a střední školu a přitom hrál hokej s HC Sparta Praha. Dcera Laura Švejnarová nyní dokončuje bakalářské studium na Michiganské univerzitě v oboru psychologie.

Po roce 1989 získal profesor Švejnar zpátky české občanství, které ztratil v době komunistického režimu. Jeho dcera má také české občanství. V mládí Jan Švejnar závodil v ČSSR v lyžování a dodnes rád lyžuje. Také hraje tenis, hraje na kytaru, ocení dobré jídlo a pití, má rád klasickou hudbu a jazz, filmy Miloše Formana, romány Milana Kundery, písničky Voskovce a Wericha a Jiřího Suchého, divadlo na Vinohradech. Mluví plynně anglicky a francouzsky, pracovně se domluví rusky a španělsky. Má rád lidi, kteří mají smysl pro humor a nadhled a jsou ochotni bez předsudku a ješitnosti vyslechnout názory druhých.