„Albrecht z Valdštejna by se dal přirovnat k živému počítači, který je naprogramován na dosahování všech myslitelných zisků nezná přitom žádných skrupulí,“ vyjadřují se o Valdštejnovi současní historikové.

Albrecht z Valdštejna, středověký magnát, byl zdatný podnikatel, výborný organizátor, vojevůdce a politický spekulant. Spojoval v sobě nadprůměrnou inteligenci, prožnost a střízlivé uvažování s obdivuhodnou energií, rozhodností a činorodostí. Byl vždy velmi tvrdý, někdy až krutý ke svým podřízeným, ale současně i velkorysý k lidem, kteří odváděli dobrou práci.

Albrecht z Valdštejna se narodil do zchudlé šlechtické rodiny Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické. Oba rodiče brzy zemřou a malého Albrechta se ujme strýc z matčiny strany, Albrecht Slavata z Košumberka.

Albrecht z Valdštejna vstoupí v Olomouci k jezuitskému řádu. Zde Albrecht mění víru z protestantské na katolickou. Ve studiu pokračuje v Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii. Během působení v Itálii se z Albrechta stane typický renesanční aristokrat. Zajímal se o dobové válečnictví a nové zbraně, ale jeho zájem směřoval i k uměleckým sbírkám. Mezi jeho největší záliby patřila astrologie.

V roce 1604 vstoupil Albrecht z Valštejna k českému pluku v rakousko-turecké válce v Uhrách ve funkci fenricha (nižší důstojník – podporučík). Jeho žold činil 100 zlatých měsíčně. Mladý Albrecht toužil po vojenské slávě a tato touha ho hnala až k nesmyslným projevům odvahy. Z války si přinesl zkušenosti ze strategie, taktiky a organizace. Onemocněl také syfilidem, který ho bude trápit až do konce života. V roce 1606 je Albrecht českými stavy jmenován do role nejvyššího plukovníka pěšího pluku.

V roce 1609 se Albrecht z Valdštejna ožení s ovdovělou Lukrécií Nekšovou z Landeka (1582 – 1614). Tímto svazkem získává Albrecht rozsáhlé statky na východní Moravě – na Vsetínsku. Jejich hodnota byla tehdy odhadována na půl milionu zlatých. Pět let po svatbě Lukrécie zemřela a Valštejn veškerý její majetek zdědil. V roli statkáře působil Albrecht až do začátku stavovského povstání.

Když 23. května 1618 začalo stavovské povstání, nacházel se Albrecht se svým pěším plukem v okolí Jihlavy a Pelhřimova. Bylo třeba zajistit potřebné množství potravin pro 13.000 vojáků. Albrecht byl v Jihlavě nejvyšší vojenskou autoritou. Umožní svobodu volného prodeje v Pelhřimově a tím zajistil dostatečné zásoby pro své vojáky.

Na začátku stál Valdštejn na straně českých stavů, ale také sympatizoval s císařem a českým králem Matyášem Habsburským (1557 – 1619). Tomu půjčil 40 000 zlatých na nájem vojenského pluku z Nizozemí. Valdštejn pochopil, že stavovské povstání nemá naději na úspěch, neboť čeští povstalci neměli žádné spolehlivé spojence doma ani v zahraničí. Proto Albrecht zůstal věrný císaři Matyášovi a po jeho smrti novému císaři Ferdinandovi II. Štýrskému (1578 – 1637).

V dubnu roku 1619 se vydává Albrecht z Valdštejna se svým plukem směrem k uherské hranici. Zdrží se ale v Olomouci. Umlčí všechny rebelanty, kteří ho kritizují za to, že se svými vojáky nepodporuje české stavy. Jeden z kritiků ho dokonce obviní ze zrady a Albrecht ho nechá popravit. Pak v si doprovodu mušketýrů vynutí od zemského pokladníka klíče od truhel s penězi moravských stavů a odveze si přes 96 000 zlatých. Tyto peníze odvezl do Vídně císaři. Moravští stavové označili Albrechta za zrádce a lupiče a zkonfiskovali mu jeho statky. To však Albrechtovi nevadilo, neboť se jednalo o dočasné řešení.

Na podzim roku 1620 se vydal Albrecht s částí svých vojáků do severozápadních Čech, aby zde potlačil odpor proti císaři. Dne 4. listopadu 1620 obsadil Louny a vymohl si od nejbohatších měšťanů v Lounech, Žatci a Slaném 80 000 zlatých a přes 1000 sudů vína. Víno pak v Praze prodal se ziskem.

Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 byl Albrecht z Valdštejna císařem bohatě odměněn. Získal velké pozemky zkonfiskované v severních Čechách a statky po účastnících povstání – majetek rodu Smiřických ze Smiřic, který obsahoval 6 měst, 22 městeček, 478 vesnic s celkovým počtem 8000 poddanských usedlostí, dále majetek Redernů, Budovců z Budova, Berků z Dubé.

Císař Ferdinand II. potřebuje velké množství finančních prostředků. Proto se snažil prostřednictvím císařského místodržícího v Čechách, Karla Lichtenštejna, dostat od bohatých českých šlechticů půjčky výměnou za zástavu statků povstalců. Ale najde se jen málo těch, kteří by se chtěli stát věřiteli císaře. Albrecht z Vladštejna nabídl císaři celý svůj poklad stříbrného nádobí uleženého ve Vídni a hotovost 60 000 zlatých. Výměnou požadoval město Jičín. Pak opět nabídne císaři půjčku, tentokrát ve výši 50 000 zlatých a jako zástavu požaduje Hrubou Skálu, Semily, Hořice a některá z dalších měst. Také další šlechtici začali císaři nabízet půjčky a dostihnout Valdštejna v jeho přízni u císařského dvora. Ale Albrecht již získává další bohatá panství ve Frýdlantu a Liberci. Tím se z Albrechta stává největší magnát v Čechách i v celé střední Evropě. Na přelomu let 1622 a 1623 nakoupil Albrecht zkonfiskované statky v ceně asi 2 milionů zlatých.

Albrecht z Valdštejna nezískal pouze majetek, ale také vojenské a feudální tituly. V roce 1620 byl jmenován dvorským válečným radou, v lednu 1622 se stal zemským velitelem v Čechách a byl povýšen na hraběte.

Při návštěvě císaře Ferdinanda II. v Praze v květnu roku 1623 udělil císař Albrechtovi z Valdštejna titul knížete z Frýdlantu a povolil mu zřídit vlastní úřední pravomoci, včetně soudní, nad všemi jeho statky.

Albrecht z Valdštejna se opět oženil. Tentokrát si vzal dceru císařova rádce Isabelu z Harrachu. Tento sňatek znamenal pro Albrechta nejen další hmotný zisk, ale i posílení celkového vlivu u císařského dvora.

V roce 1625 je Albrecht povýšen na vévodu z Frýdlantu a stává se nejvýznamnějším šlechticem v pobělohorské době. Toto povýšení je odměnou za půjčku 90 000 zlatých na šestiprocentní úrok, kterou Albrecht poskytl dvorské komoře.

V roce 1625 začíná třicetiletá válka v podobě tzv. dánské války. Valdštejn se vydal do boje s 50.000 vojáky a tento počet postupně zdvojnásobil. Z Albrechta se také stal významný válečný dodavatel.

Díky půjčkám císaři dostává Valdštejn do zástavy nemovitosti, další hluboko pod cenou nakupuje. Na to vynaložil asi půl milionu zlatých, ale získal přes milion. Jeho panství, které se rozprostíralo od Frýdlantu na severu Čech až po Jičín na jihu, dále pak od Vrchlabí na východě až po Českou Lípu na západě, obsahovalo několik desítek měst a městeček, 180 vesnic. Byl to prakticky „stát ve státě“. Albrecht si zde zřídil jakési finanční a ekonomické centrum - knížecí komoru.

Albrecht z Valštejna dokázal ve svůj prospěch využít tehdejší politickou situaci, především válečná tažení během třicetileté války. Jeho sýpky se naplňují erárním obilím, pod jeho kontrolou se peče i chleba pro armádu. V Liberci, ale i v jiných městech se soustřeďuje vojenské sukno od místních tkalců. Krejčovské dílny v Jičíně šily uniformy, hamry v Raspenavě a ve Vrchlabí vyráběly zbroj. Pro armádu ale také vyráběli další řemeslníci – punčocháří, ševci, výrobci doutnáků, řemenáři. Albrecht se také pustil do těžby stříbra v okolí Vrchlabí, organizoval ražení mincí v Jičíně, pokoušel se i chovat bource morušového, ale záměr s výrobou hedvábí mu nevyšel.

Albrecht z Valdštena postavil a zaopatřil ze svých zdrojů vojsko o síle 100.000 mužů. Takový vojenský potenciál si nemohl dovolit žádný z evropských vladařů. Obvykle žoldnéřské vojsko čítalo kolem 2.000 mužů, maximálně ale 20.000 vojáků. Jedině Valštejn byl schopný dodávat svým vojákům výzbroj, výstroj a především žold. Ve vrchlabských hamrech se rozjela zbrojní výroba, práce v hamrech v Raspenavě se zintenzivněla. Valdštejn chtěl mít veškerou zbrojní výrobu pod kontrolou, jeho hamry vyráběly vše – od mušket a čepelí až po děla a dělostřeleckou munici.

I když je výroba zbraní pod Albrechtovým vedením velká, přesto nedokáže pokrýt všechny nároky tak velké armády. Albrecht tedy smluvil se zahraničními dodavateli dodávky zbraní za velmi výhodných podmínek. Všechny dodávky platil Albrecht ze svých finančních prostředků a stal se tak v očích dodavatelů k nejdůvěryhodnějším zákazníkům.

Albrecht z Valdštejna nechal vystavět v Praze svůj Valdštejnský palác. Provedl také jeden z nejambicióznějších podniků v Evropě – přes 500 dělníků přestavělo město Jičín, které se tak stalo největším soudobým staveništěm. Z města vznikla bytelná pevnost s kamennými domy, novým dlážděním, vodárenskou sítí, lázněmi, vznikla zde jatka, nové řemeslné dílny. Byla také naplánována univerzita, ale tento projekt nebyl dokončen.

Valdštejna je možné považovat za průkopníka procesu zvaného produktivita. Díky organizaci pracovního dne vykazovalo jeho podnikání až třikrát větší výkonnost než cechovní dílny. Albrecht byl i zdatným obchodníkem, do světa se vyvážely výrobky českých pláteníků a soukeníků. Díky jeho podnikům mohly později prosperovat manufaktury jeho pokračovatelů z rodu Valštejnů, ale i z jiných rodin.

Císař je Albrechtovi zavázán a chce si udržet jeho loajalitu. V roce 1628 mu proto uděluje titul „generalissimus Oceánu a Baltského moře“. Ale rostoucí ambice Albrechta a omezování vlivu kurfiřtů vedly k tomu, že německá knížata u císaře prosadila v roce 1630 Albrechtovo odvolání.

V roce 1632 pronikla vojska v čele se švédským králem Gustavem Adolfem až k Norimberku. Albrecht z Valdštejna je opět vyzván, aby se ujal vrchního velení habsburských vojsk a Katolické ligy. Albrecht si však kladl až nehorázné podmínky. Požadoval neomezenou velitelskou pravomoc nad všemi ozbrojenými silami s tím, že bude mít právo vést válku, kde uzná za vhodné a uzavírat mír v době, když to bude výhodné.

Albrecht začal v nové situaci měnit své cíle. Ve vlastním táboře rostla řada jeho odpůrců. V bitvě u Lützenu 16. listopadu 1623 bylo císařské vojsko poraženo. Švédský král sice zahyne, ale Valdštejn není nijak oslavován. Navíc jeho pozici oslabí tajná Albrechtova jednání s protihabsburskou koalicí a českou emigrací. Ani kontakt Albrechta s agenty francouzského kardinála Richelieua se císařskému dvoru nezamlouvá.

Podle císařského patentu je Albrecht z Valdštejna jako strůjce vzpoury zatčen a má být odvezen do Vídně. Sem však nedojede. Dne 25. února 1634 je Albrecht v Chebu úkladně zavražděn. Nejdříve je pohřben ve Stříbře, ale v roce 1636 jsou jeho ostatky převezeny do Valtic. Když v roce 1785 byl zrušen valtický klášter, stěhovaly se Albrechtovy ostatky do Mnichova Hradiště.

Velký Valdštejnův majetek byl císařem zkonfiskován. Rodině zbude pouze pražský palác a panství v České Lípě, které získává vdova Isabela.