Jméno Alfreda Nobela je notoricky známé díky ceně, která je každoročně udělována v oblasti medicíny, ekonomie, literatury či za přispění ke světovému míru. Přesto by na něj mělo být pamatováno i jako na šikovného obchodníka, jelikož finanční odměna, která se s oceněním pojí, je vyplácena z peněz, které získal z chytrého nakládání se svým patentem na výrobu dynamitu.

Alfred měl vynalézání přímo v genech, v jeho rodině byli vynálezci po několik generací. Otec Immanuel byl stavební inženýr a zároveň vynálezce ve švédském Stockholmu, kde se mu malý Alfred narodil 21. října 1833. V tom stejném roce však stavební společnost Immanuela Nobela jde do bankrotu.

V roce 1837 tak Nobelovi i se svými čtyřmi syny opouštějí Švédsko, a přes několikaletý pobyt ve Finsku se později dostávají až do Petrohradu. Tam Nobel opět začíná podnikat, tentokrát zakládá manufakturu na výrobu výzbroje pro ruskou armádu. Zvláště úspěšný byl s produkcí námořních min, které v období krymské války dokázaly zabránit nepřátelským lodím dostat se na dostřel k Petrohradu.

Obchodní úspěch přinesl Nobelovi opět nemalý majetek, který investoval též do vzdělání svých synů. Ve svých sedmnácti letech tak Alfred Nobel údajně hovořil plynně švédsky, rusky, německy, anglicky a francouzsky. Otec ho navíc posílá na dvouletou studijní cestu po zahraničí, aby se učil chemii. Alfred při ní potkává mnoho význačných chemiků té doby, mezi jinými též italského vědce Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl nitroglycerin.

Nitroglycerin svými výbušnými vlastnostmi sice daleko převyšoval střelný prach, nicméně byl též daleko nevyzpytatelnější. K výbuchům docházelo nejen při otřesech, ale též při zahřátí tekutiny, což vedlo k mnoha nehodám. Mladého Alfreda však látka okamžitě zaujala a začal zkoumat, jak by mohla být prakticky využita při stavebních pracích.

Poté však jeho otec opět krachuje a v Petrohradu zanechává pouze syny Roberta a Ludviga (kteří se později stávají veleúspěšnými podnikateli), zbytek rodiny se vrací do Švédska. Ve Švédsku se Alfred zabývá nebezpečnou sloučeninou. I po velkém výbuchu v roce 1864, při kterém umírá jeho bratr Emil a několik dalších dělníků, stále vytrvává, ale musí se vystěhovat ze Stockholmu, jelikož úřady označily pokusy s nitroglycerinem za příliš nebezpečné a na území hlavního města je zakázaly.

O tři roky později si nechává patentovat dynamit, který je směsí jílu a nitroglycerinu a jako takový je díky svému pevnému skupenství daleko stabilnější. K jeho vynálezu údajně možná došlo i náhodou, když omylem vylil nitroglycerin na hliněnou podlahu ve své pracovně a látka neexplodovala. Společně s dynamitem si Nobel nechal patentovat též rozbušku. Vynález znamenal doslova revoluci ve stavebnictví, jelikož došlo k velkému snížení nákladů.

Nobel však byl nejen geniálním vynálezcem, ale zároveň též schopným obchodníkem. Poptávka po dynamitu na celém světě rostla přímo závratně a Nobel zakládal továrny v dalších a dalších státech. Celkem měl laboratoře a továrny na více než 90 místech a 20 zemích. Ty přispěly k tomu, že v okamžiku smrti byl Nobel držitelem více než 350 patentů nejen v oblasti výbušnin (kde patentoval například trhavou želatinu či bezdýmý střelný prach), ale též dalších chemických vynálezů, jako například zpracování gumy. Uřídit takové impérium stálo mnoho času a Nobela, který tou dobou bydlel v Paříži, nazval Victor Hugo „nejbohatším tulákem Evropy“.

Časová náročnost podnikání Nobela prakticky zcela připravila o soukromý život. Není známo příliš jeho vztahů se ženami, nicméně jedna příhoda ilustruje zoufalství jeho soukromí. V novinách s nechal otisknout článek následujícího znění: „Bohatý, dobře vzdělaný postarší muž hledá starší ženu, vzdělanou v jazycích jako sekretářku a dohlížitelku nad jeho domácností.“ „Výherkyní“ Nobelova konkurzu se stala rakouská hraběnka Bertha Kinská, nicméně ta se později vdala za hraběte Arthura von Suttnera. Přesto si však stále udržovali poměrně úzký vztah.

Rok před svou smrtí se Nobel rozhodl naložit se svým majetkem, činícím na tu dobu obrovských 33 milionů švédských korun, vskutku netradičně. Celý jej věnoval Nobelově nadaci, která s ním hospodaří a z jeho úroků jsou každoročně odměňováni ti, kdož za předchozí rok přispěli k největšímu pokroku lidstva v následujících oblastech – podpora míru, fyzika, literatura, chemie, medicína. Poprvé byla cena udělena v roce 1901 a podle závěti o ní rozhodují švédské akademické orgány. V roce 1968 k tradiční pětici přibyla i cena za ekonomii. Nobelova cena se stala nejvyšším oceněním, kterého může jedinec dosáhnout.

Z Čechů Nobelovu cenu získali pouze Jaroslav Hyerovský za vynález poralografu a Jaroslav Seifert za literaturu. Mnohokrát byl nominován též bývalý prezident Václav Havel, nicméně nikdy mu Nobelova cena za mír nebyla udělena.


Dne 10. prosince 1896 Nobel umírá na infarkt v italském San Remu.