Generál Alois Liška patří k válečným osobnostem 1. a 2. světové války.

Alois Liška bojoval v 1. světové válce v řadách rakousko–uherské armády na východní frontě. V roce 1917 byl zajat a poté se přihlásil do československých legií v Rusku, s nimiž prodělal celou anabázi. Ve dvacátém roce se vrátil do vlasti.

Po celou dobu první republiky sloužil Alois Liška v armádě u dělostřeleckých jednotek. V roce 1929 absolvoval Vysokou válečnou školu.

V roce 1940, po německé okupaci, odešel Alois Liška ilegálně do ciziny. Ve Francii byl velitelem 1. dělostřeleckého pluku. Ve Velké Británii převzal velení Československé samostatné obrněné brigády a po návratu na evropský kontinent s ní bojoval u Dunkerque až do vítězného konce.

Po válce byl Alois Liška v Československu jmenován divizním a později armádním generálem. Rovněž působil jako velitel Vysoké školy válečné. V únoru 1948, po převzetí moci komunisty, byl z funkce odvolán a sledován neustále STB. Téhož roku se mu podařilo uprchnout za hranice a opět se uchýlil do Velké Británie. Stal se čestným předsedou Československé obce legionářské v exilu a pracoval jako ředitel jazykové školy. Do Československa se již nikdy nevrátil.