JUDr. Alois Rašín byl českým a československým politikem a ekonomem, jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, účastníkem 1. odboje, prvním československým ministrem financí a funkcionářem Československé národní demokracie.

Před založením Československa
Alois Rašín se narodil 18. října 1867 v Nechanicích, obci nedaleko Hradce Králové, kde jeho otec pracoval jako pekař a rolník. Studoval na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Maturitu složil v roce 1886 a po ní začal studovat v Praze na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na právnickou fakultu. Svá studia úspěšně ukončil v roce 1891. V tomto roce také napsal brožurku České státní právo, kterou úřady zabavovaly a za níž byl Alois Rašín vyšetřován. Už v době svých vysokoškolských studií se Rašín začal politicky angažovat. Tato angažovanost mu posléze vynesla ztrátu titulu a dva roky žaláře , ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou. Vězněn byl v Borech u Plzně a v listopadu 1895 byl Rašín amnestován a dostal zpět i titul doktora práv. Během svých studií sympatizoval především s mladočechy.

S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení Radikálně státoprávní strany a přeměně Radikálních listů v deník. Roku 1900 se však z aktivní politiky stáhl, založil advokátní kancelář (zastupoval kupříkladu Živnobanku) a politické dění komentoval příležitostně na stánkách deníku Slovo. V roce 1907 vstupuje díky změnám vedení do Strany mladočeské, kde se věnuje psaní do Národních listů. V roce 1911 úspěšně kandidoval za Klatovy do Říšské rady, kde působil ve finančním a rozpočtovém výboru.

Po vypuknutí 1. světové války se aktivně zapojil do odboje jak člen organizace Maffie. Roku 1915 byl zatčen a v procesu, který trval od 6. prosince 1915 do 3. července 1916 spolu s Karlem Kramářem, Vincentem Červinkou a Josefem Zamazalem odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Podle svědků vynesení rozsudku trest přijal nejstatečněji, dokonce se po vynesení rozsudku smál. Před popravou jej zachránil nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn. Trest byl mu nejprve zmírněn na 10 let a červenci 1917 byl Alois Rašín spolu s dalšími odsouzenými v rámci snah o dialog s opozičními silami, ačkoliv císaře o milost nepožádal, amnestován. Již během procesu se stal v očích české veřejnosti národním hrdinou. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojuje do politického života. 22. září 1917 byl opět promován doktorem práv, protože rozsudkem z července 1916 již podruhé (titul JUDr.) ztratil. Podílí se na vzniku České státoprávní demokracie a stává se členem předsednictva Národního výboru.

Po vzniku Československa
28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro Šrobárem vyhlašuje samostatný stát. Právě Rašín je autorem textu prvního zákona.

Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na postu ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí. V této funkci setrval až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo a část finančích prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.

Ministrem financí se stává znovu v první Švehlově vládě. Na tomto místě nahrazuje svého stranického kolegu, politického soka a odborného oponenta Karla Engliše. Nadále podporuje politiku rozpočtové úspory a politiku deflace. Dostává se do sporu s některými legionáři, ve kterém použije i svého známého rčení, že za práci pro vlast se neplatí.

5. ledna 1923 se Alois Rašín stává obětí atentátu, když je u svého bytu v Žitné ulici zákeřně střelen do zad anarchistou Josefem Šoupalem. Šoupal byl členem komunistické strany, jakýkoliv přímý podíl KSČ na atentátu se ovšem nepodařilo prokázat. Komunisti však závažnost Rašínovy vraždy zlehčovali, ba přímo vraždu ospravedlňovali. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný, ale přesto Rašín bojoval o svůj život až do 18. února, kdy zemřel. Jednou z jeho posledních starostí byl, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo
tragickým nedorozuměním.

Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo.

Dílo
České státní právo (1891)
Můj finanční plán (1920)
Finanční a hospodářská politika do konce roku 1921 (1922)
Inflace a deflace (1922)
Listy z vězení (1937)
Paměti (1929)

Citáty
„Můžeš a jsi zajisté přesvědčen, že vždycky jen to nejlepší jsem Ti přál a toužil, aby z tebe byl pravý český muž, který by v budoucnosti mohl zdatně pracovat ku povznesení svého národa a své vlasti. Víš dobře, že se na Vás dívám jako na budoucnost svoji, jako na pokračování svého života, na jeho prodloužení ve Vás. Ač musíme býti od sebe vzdáleni v době, kdy dorůstáš v muže a kdy by Ti snad potřebna a mila rada taťkova, očekávám přece, že máš tolik zdravého úsudku, abys neutrpěl škody ve svém vývoji.“ (dopis synovi, Ladislavu Rašínovi, z vězení)