Docent Antonín Svoboda byl vynikající vědec i učitel. Jedním z přínosů pro Československo je to, že vychoval několik prvních generací počítačových odborníků. Sestrojil řadu originálních počítačových zařízení pro armádu i pro mírové...
Životopis
Docent Antonín Svoboda byl vynikající vědec i učitel. Jedním z přínosů pro Československo je to, že vychoval několik prvních generací počítačových odborníků. Sestrojil řadu originálních počítačových zařízení pro armádu i pro mírové účely.
Antonín Svoboda se narodil v rodině profesora češtiny. Měl spoustu zájmů. Např. hrál dobře na piano, takže si přivydělával během studií jako korepetitor pěveckého sboru. Vypracoval se na vynikajícího hráče bridže a první kniha, kterou vydal, měla název Nová teorie bridže.
Po maturitě se přihlásil na Fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT. Protože ho zajímala hlouběji fyzika, pustil se v roce 1930 do jejího studia na Přírodovědecké fakultě UK.
Přijal místo asistenta na katedře fyziky ČVUT, zde se setkal se studentkou astronomie Miladou, se kterou se oženil.
V roce 1936 byl A. Svoboda povolán do základní vojenské služby. Spolu s astronomem Vladimírem Vandem byl zařazen do skupiny, která měla sestrojit zaměřovač pro protiletadlové dělostřelectvo. Navrhli originální přístroj, který dokázal vypočítat budoucí polohu letadla a určil místo, kde bude v okamžiku, kdy tam doletí náboj. Zbývalo vyvinout funkční prototyp.
Koncem roku 1938, kdy Němci obsadili české pohraničí, poslali vysocí důstojníci Svobodu i s rodinou a Vladimírem Vandem do Francie a pod patronací ministerstva války pracovali dál na sestrojení přístroje.
Když se v květnu 1940 fronta zhroutila, Svobodovi a Vand se vypravili na kolech do Marseille. V rámu svého kola měl Svoboda ukryty plány zaměřovače, které chtěl předat Britům. Cestující si ale nesměli brát velké věci, tak musel kolo i s plány pohřbít ve vodách přístavu.
V lednu 1941 se všichni dostali do Spojených států. V New Yorku pokračoval Svoboda ve své práci ve firmě ABAX, avšak pro nespolehlivost majitele firmy od smlouvy upustil. Svoboda odešel do Bostonu do Radiační laboratoře, která byla proslulá technikou MIT. Stal se členem skupiny, která vyvíjela radarem řízený protiletadlový zaměřovač pro válečné lodi Mark 56. Pracoval s lidmi, kteří zakládali novou počítačovou techniku např. Norbert Wiener, Vanevar Bush aj.
Při vývoji Mark 56 se Svoboda opět vyznamenal sérií neotřelých nápadů. Vytvořil i teorii, která umožnila navrhnout počítačové mechanismy. Zaměřovač v Bostonu brzy dokončili a v závěrečné fázi války v Pacifiku zachránili životy tisíců námořníků. Svoboda byl odměněn prestižním vyznamenáním Naval Ordnance Development.
Po skončení války požádali odborníci z Radiační laboratoře Antonína Svobodu o příspěvek do knižnice monografií, v níž by shrnul výsledky v analogové výpočetní technice. Svoboda napsal knihu Computing Mechanisms and Linkages (Výpočetní mechanismy a prvky). Je to první souhrnná práce o výpočetní technice na světě. Byla dokončena již v červnu 1946 v Praze. Vyšla v mnoha dalších jazycích, jen na katedře matematiky ČVUT ji přijali s rozpaky. Starší kolegové ve Svobodovi cítili silnou konkurenci. Dokonce odmítli, aby tuto práci použil pro habilitaci na docenta. Jmenování se mu dostalo až později.
V roce 1948 zahájil Antonín Svoboda na ČVUT nepovinné přednášky. Studenti se na nich poprvé seznamovali s počítačovou technikou. Po komunistickém puči v únoru roku 1948 hledal další uplatnění. Vstříc mu vyšli ve filiálce Zbrojovky Brno, která vyráběla stroje pro děrné štítky. Svoboda tam postavil několik stolních kalkulaček s elektromagnetickými relé. Poté dokončil prototyp kalkulačního děrovače, který se vyráběl pod označením T - 50.
V roce 1950 dostal Antonín Svoboda nabídku od ředitele nově vzniklého Ústředního ústavu matematického, aby u nich zřídil laboratoř matematických strojů. Svoboda nabídku přijal a hned se pustil do vývoje prvního československého číslicového počítače SAPO. Přes všechny potíže se kterými se konstruktéři potýkali, kdy neměli kvalitní elektronky jako v Americe, museli použít nepříliš spolehlivá elektromagnetická relé, aj., stroj slavnostně spustili v únoru roku 1958. Konstruktér dále rozpracovával další zařízení EPOS I. - Elektronický počítací stroj a současně počítal s budováním EPOS II., v němž by vyměnil elektronky za tranzistory objevené v roce 1948 v USA. Byl přesvědčen, že výpočetní technika může pomáhat rozvoji mnoha dalších oborů.
Komunističtí byrokraté však omezovali Svobodovy pravomoci. Ten si brzy uvědomil, že svou práci může vykonávat pouze v USA. Proto od konce 50. let hledal způsob jak s rodinou ilegálně opustit Československo. Nakonec se to podařilo v roce 1964, kdy s manželkou a synem Tomášem utekli s falešnými pasy přes Jugoslávii, kam se v té době smělo.
Na začátku pobytu v USA pracoval Antonín Svoboda u firmy General Electric v Arizoně. Po dvou letech mu uznala Kalifornská univerzita profesuru. Nyní mohl konečně přednášet a bádat bez omezení. Založil několik nových kurzů, které byly velmi populární, založil laboratoř pro logické navrhování počítačů a vyškolil řadu úspěšných doktorandů.
Na podzim roku 1977 postihl profesora Svobodu těžký infarkt. Zažádal si o důchod a přestěhoval se s manželkou k synovi do oregonského Portlandu, odkud byl nádherný pohled na sopku Mt. St. Helens. V neděli 18.5. 1980, kdy byl Svoboda sám doma, se však sopka ozvala mohutnou explozí, zabila několik desítek lidí. Paní Svobodová našla manžela na podlaze mrtvého.
Antonín Svoboda se tak do vlasti již nevrátil. V roce 1997 odhalili na domě na Loretánském náměstí, kde vznikal SIPO, Svobodovi pamětní desku. V říjnu roku 1999 mu prezident udělil posmrtně Medaili Za zásluhy I. stupně.
Antonín Svoboda se narodil v rodině profesora češtiny. Měl spoustu zájmů. Např. hrál dobře na piano, takže si přivydělával během studií jako korepetitor pěveckého sboru. Vypracoval se na vynikajícího hráče bridže a první kniha, kterou vydal, měla název Nová teorie bridže.
Po maturitě se přihlásil na Fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT. Protože ho zajímala hlouběji fyzika, pustil se v roce 1930 do jejího studia na Přírodovědecké fakultě UK.
Přijal místo asistenta na katedře fyziky ČVUT, zde se setkal se studentkou astronomie Miladou, se kterou se oženil.
V roce 1936 byl A. Svoboda povolán do základní vojenské služby. Spolu s astronomem Vladimírem Vandem byl zařazen do skupiny, která měla sestrojit zaměřovač pro protiletadlové dělostřelectvo. Navrhli originální přístroj, který dokázal vypočítat budoucí polohu letadla a určil místo, kde bude v okamžiku, kdy tam doletí náboj. Zbývalo vyvinout funkční prototyp.
Koncem roku 1938, kdy Němci obsadili české pohraničí, poslali vysocí důstojníci Svobodu i s rodinou a Vladimírem Vandem do Francie a pod patronací ministerstva války pracovali dál na sestrojení přístroje.
Když se v květnu 1940 fronta zhroutila, Svobodovi a Vand se vypravili na kolech do Marseille. V rámu svého kola měl Svoboda ukryty plány zaměřovače, které chtěl předat Britům. Cestující si ale nesměli brát velké věci, tak musel kolo i s plány pohřbít ve vodách přístavu.
V lednu 1941 se všichni dostali do Spojených států. V New Yorku pokračoval Svoboda ve své práci ve firmě ABAX, avšak pro nespolehlivost majitele firmy od smlouvy upustil. Svoboda odešel do Bostonu do Radiační laboratoře, která byla proslulá technikou MIT. Stal se členem skupiny, která vyvíjela radarem řízený protiletadlový zaměřovač pro válečné lodi Mark 56. Pracoval s lidmi, kteří zakládali novou počítačovou techniku např. Norbert Wiener, Vanevar Bush aj.
Při vývoji Mark 56 se Svoboda opět vyznamenal sérií neotřelých nápadů. Vytvořil i teorii, která umožnila navrhnout počítačové mechanismy. Zaměřovač v Bostonu brzy dokončili a v závěrečné fázi války v Pacifiku zachránili životy tisíců námořníků. Svoboda byl odměněn prestižním vyznamenáním Naval Ordnance Development.
Po skončení války požádali odborníci z Radiační laboratoře Antonína Svobodu o příspěvek do knižnice monografií, v níž by shrnul výsledky v analogové výpočetní technice. Svoboda napsal knihu Computing Mechanisms and Linkages (Výpočetní mechanismy a prvky). Je to první souhrnná práce o výpočetní technice na světě. Byla dokončena již v červnu 1946 v Praze. Vyšla v mnoha dalších jazycích, jen na katedře matematiky ČVUT ji přijali s rozpaky. Starší kolegové ve Svobodovi cítili silnou konkurenci. Dokonce odmítli, aby tuto práci použil pro habilitaci na docenta. Jmenování se mu dostalo až později.
V roce 1948 zahájil Antonín Svoboda na ČVUT nepovinné přednášky. Studenti se na nich poprvé seznamovali s počítačovou technikou. Po komunistickém puči v únoru roku 1948 hledal další uplatnění. Vstříc mu vyšli ve filiálce Zbrojovky Brno, která vyráběla stroje pro děrné štítky. Svoboda tam postavil několik stolních kalkulaček s elektromagnetickými relé. Poté dokončil prototyp kalkulačního děrovače, který se vyráběl pod označením T - 50.
V roce 1950 dostal Antonín Svoboda nabídku od ředitele nově vzniklého Ústředního ústavu matematického, aby u nich zřídil laboratoř matematických strojů. Svoboda nabídku přijal a hned se pustil do vývoje prvního československého číslicového počítače SAPO. Přes všechny potíže se kterými se konstruktéři potýkali, kdy neměli kvalitní elektronky jako v Americe, museli použít nepříliš spolehlivá elektromagnetická relé, aj., stroj slavnostně spustili v únoru roku 1958. Konstruktér dále rozpracovával další zařízení EPOS I. - Elektronický počítací stroj a současně počítal s budováním EPOS II., v němž by vyměnil elektronky za tranzistory objevené v roce 1948 v USA. Byl přesvědčen, že výpočetní technika může pomáhat rozvoji mnoha dalších oborů.
Komunističtí byrokraté však omezovali Svobodovy pravomoci. Ten si brzy uvědomil, že svou práci může vykonávat pouze v USA. Proto od konce 50. let hledal způsob jak s rodinou ilegálně opustit Československo. Nakonec se to podařilo v roce 1964, kdy s manželkou a synem Tomášem utekli s falešnými pasy přes Jugoslávii, kam se v té době smělo.
Na začátku pobytu v USA pracoval Antonín Svoboda u firmy General Electric v Arizoně. Po dvou letech mu uznala Kalifornská univerzita profesuru. Nyní mohl konečně přednášet a bádat bez omezení. Založil několik nových kurzů, které byly velmi populární, založil laboratoř pro logické navrhování počítačů a vyškolil řadu úspěšných doktorandů.
Na podzim roku 1977 postihl profesora Svobodu těžký infarkt. Zažádal si o důchod a přestěhoval se s manželkou k synovi do oregonského Portlandu, odkud byl nádherný pohled na sopku Mt. St. Helens. V neděli 18.5. 1980, kdy byl Svoboda sám doma, se však sopka ozvala mohutnou explozí, zabila několik desítek lidí. Paní Svobodová našla manžela na podlaze mrtvého.
Antonín Svoboda se tak do vlasti již nevrátil. V roce 1997 odhalili na domě na Loretánském náměstí, kde vznikal SIPO, Svobodovi pamětní desku. V říjnu roku 1999 mu prezident udělil posmrtně Medaili Za zásluhy I. stupně.