Bénazír Bhuttová se stala jednou z nejvýznamnějších postav pákistánské politiky a zároveň jednou z mála žen ve vrcholné politice v muslimském světě. Měla se stát potřetí premiérkou Pákistánu, avšak její život byl násilně ukončen atentátem 27. prosince 2007.

Bhuttová se narodila 21. června 1953 v Karáčí. Její otec byl významným politikem, který v letech 1971-73 zastával prezidentský úřad, ze kterého později na čtyři roky přešel do funkce premiéra. Po vojenském puči v dubnu 1979 byl popraven, dceři však mohl předtím dopřát vzdělání na prestižních univerzitách, což v muslimské zemi nebylo běžné. Bénazír studovala na Harvardu a v Oxfordu politologii, filozofii a ekonomii.

Po smrti otce nastaly pro Bhuttovou krušné časy. Vojenský režim generála Zijáula Haka jí nepřál ani v nejmenším a po návratu z Anglie tak putovala do vězení. Propuštěna byla až v roce 1984 a odjela do Anglie. O dva roky později se však již mohla vrátit, jako šéfka Lidové strany Pákistánu (PPP) , kterou kdysi zakládal její otec, se postavila do čela protihákovské opozice. Zakrátko bylo ovšem opět na nějaký čas uvězněna.

Hvězda mezi lidem už tak oblíbené Bhuttové zaplála velmi jasně poté, co generál Hak zahynul při výbuchu bomby v letadle v roce 1988. Ještě ten rok v listopadu se konaly volby, z nichž vzešla vítězně Bhuttová se svými lidovci a v pohých pětatřiceti letech se stala první ministerskou předsedkyní v muslimském státě v historii.

Pobyt Bhuttové v premiérském křesle nelze zpětně hodnotit jako příliš úspěšný. Sociální programy neměly prakticky žádný reálný dopad, její vládu nepodporovali ani Američané. Když pak v roce 1990 přišel velký korupční skandál, prezident země Bhuttovou z úřadu odvolal.

Premiérský post po Bhuttové převzal Naváz Šaríf, nikoliv však na dlouho. Po třech letech se Bhuttové podařil comeback a premiérkou byla až do roku 1996, kdy ji zlomil vaz opět korupční skandál obrovského rozsahu – odhaduje se, že si premiérčina rodina dopomohla k majetku přesahujícímu miliardu dolarů. Její manžel Ásif Alí Zardarí, který ve vládách své ženy působil jako ministr investic, putoval dokonce v roce 1999 do vězení, ze kterého vyšel až v roce 2004.

Ještě předtím, než v říjnu 1999 převzal vládu v Pákistánu generál Parvíz Mušaraf, opustila Bhuttuvá zemi a žila v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. I ze svého exilu dovedla PPP v roce 2002 k vítězství ve volbách.

Rok 2007 však byl v zemi natolik divoký, že se rozhodla pro návrat, který podporovali i Spojené státy. Mušaraf a Bhuttová spolu uzavřeli politickou dohodu – on se nechal potřetí zvolit prezidentem, s ní se počítalo jako s jasnou favoritkou voleb, které se měly konat na začátku ledna 2008 – získala by tak již potřetí prezidentský post.

Návrat Bhuttové v říjnu 2007 se neobešel bez vzrušení. Vítaly ji statisíce lidí, ale již v den, kdy přistála, se v její blízkosti odpálil sebevražedný terorista. Výsledkem bylo více než sto mrtvých. Bhuttová sama několikrát vyjádřila obavy o svůj život. Přesto se však pilně připravovala na volby, do nichž chtěla jít s „pěti E“ (podle prvních hlásek slov v angličtině) – zaměstnanost (employment), vzdělání (education), energie (energy), žívotní prostředí (environment) a rovnost (equality).

Voleb samotných se však Bhuttová nedožila. 27, prosince na předvolebním mítinku v Rávalpindí na ní byl spáchán atentát. Střelec sice minul, ale následně došlo k odpálení nálože. Ani ta sama by Bhuttovou nezabila, nicméně při pokusu o úhyb před výbuchem nerazila hlavou do kličky u auta a utrpěla frakturu lebky, které následně podlehla.

K útoku, který byl okamžitě odsouzen, se přiznala teroristická organizace Al-Kajdá, které se nelíbily úzké vazby Bhuttové na USA.