Ve volbě na post prezidenta Mezinárodního měnového fondu byl Dominique Strauss-Kahn kandidátem EU a jasným favoritem. A s přehledem porazil jediného protikandidáta - Josefa Tošovského, kterého překvapivě nominovalo Rusko. Možná se tak stal...

Životopis

Ve volbě na post prezidenta Mezinárodního měnového fondu byl Dominique Strauss-Kahn kandidátem EU a jasným favoritem. A s přehledem porazil jediného protikandidáta - Josefa Tošovského, kterého překvapivě nominovalo Rusko. Možná se tak stal posledním Evropanem v řadě, která trvá přes šedesát let. Tlaku rozvojových zemí na získání svého místa na slunci se bude odolávat těžko.

Dominique Strauss-Kahn se narodil 25. dubna 1949 v poměrně bohaté židovské sefardsko-aškenázské rodině v pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine. Rodina strávila nějaký čas v Maroku, nicméně po zemětřesení v roce 1960 se vrátila zpět do Francie a usadila se v Monacu.

Dominiquovi se dostalo vynikajícího vzdělání, které ho předurčovalo pro vysoké funkce ve francouzské státní správě. Vystudoval politologii na pařížském Institutu politických věd a zároveň ekonomii na HEC – Škole obchodních studií, taktéž v Paříži. Zároveň získal též právní vzdělání. Po škole se rozhodl zůstat v akademické sféře, a postupně učil ekonomii na univerzitě v Nancy, v Nanterre, na Institutu politických věd a též na slavné Národní škole administrativy, kde jeho rukama procházela budoucí francouzská elita.

Strauss-Kahn byl přesvědčením socialista a byl též členem Socialistické strany. V roce 1986 se dostal do Národního shromáždění, kde se později stál předsedou výboru pro finanční otázky.
V roce 1991 získal Strauss-Kahn poprvé vládní funkci, když se stal ministrem průmyslu a zahraničního obchodu ve vládě Édith Cressonové, doposud jediné premiérky v dějinách Francie. Ministroval až do roku 1993, kdy socialisté prohráli volby. Ani poté však rozhodně nestrádal, pracoval jako obchodní právník a zároveň jako lobbyista francouzských obchodních kruhů v Bruselu. Od roku 1995 pak byl starostou v Sarcelles, jednom z předměstí Paříže.

Po volbách v roce 1997 si na svého starého známého vzpomněl nový premiér Lionel Jospin a obsadil ho do funkce ministra hospodářství, financí a průmyslu. Před Strauss-Kahnem ležely nelehké úkoly, především privatizace dvou státních kolosů – France Telecom a Air France. V této otázce musel jít dokonce proti části své strany, ve které patřil k liberálnějšímu křídlu. Správně však rozpoznal nutnost svěřit tyto podniky do soukromých rukou.

Strauss-Kahnův vliv na celé francouzské hospodářství byl blahodárný. Podařilo se mu srazit vysoký schodek státního rozpočtu pod kritéria nutná pro vstup do měnové unie, nepříliš výkonná francouzská ekonomika po ním rostla o dost rychleji než v předchozím období, došlo též k poklesu nezaměstnanosti.

Strauss-Kahn si svým vedením francouzského hospodářství vydobyl pověst pragmatika a skutečného odborníka, nicméně v roce 1999 mu srazila vaz korupční aféra, do které měl být dle některých zdrojů zapleten. Musel tak vládu opustit a do politiky se vrátil až poté, co ho soud osvobodil.

V roce 2002 byl Strauss-Kahn zvolen do Národního shromáždění, ale socialisté volby prohráli, a tak strávil několik let v opozici. V jejich rámci se připravoval na prezidentské volby v roce 2007, kdy byl jedním z favoritů na socialistického kandidáta. Nakonec ho ale porazila Segolene Royalová, která později ve volbách stejně prohrála s Nicholasem Sarkozym.

Náladu si ale DSK, jak se mu ve francouzské politice přezdívá, mohl spravit už v červenci 2007, kdy se stal kandidátem Evropské unie na místo prezidenta Mezinárodního měnového fondu. Vzhledem k nepsanému pravidlu, že v čele Světové banky stojí Američan a v čele MMF Evropan, měl místo téměř jisté. Navíc z USA měl jednoznačnou podporu, stejně jako například z Číny či většiny Afriky. Rusy nominovaný Čech Josef Tošovský tak šel v podstatě do předem ztraceného boje a Strauss-Kahn si připsal snadné vítězství.

Co se týče plánů ve funkci, lze očekávat, že politika MMF se posune směrem k rozvojovým zemím, které z fondu nejčastěji čerpají. Mohlo by dojít ke změně hlasovacího mechanismu, který se v současné době odvíjí od množství peněz, které státy do fondu vkládají, což znamená jednoznačnou převahu rozvinutých zemí. Stejně tak by mělo dojít k navýšení počtu personálu z rozvojových zemí, a to především na vyšších úrovních.

Francii se úspěchem Strauss-Kahna podařilo obsadit čela hned kvarteta důležitých institucí majících vliv na světové finance. Kromě Mezinárodního měnového fondu je to též Světová obchodní organizace, Evropská centrální banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj.

Strauss-Kahn je v současnosti potřetí ženatý, jeho současnou manželkou je televizní moderátorka Anne Sinclairová. Z předchozích manželství má čtyři děti. Mezi jeho záliby patří například hra na klavír, filmy či lyžování.