Třináct let stál Gordon Brown ve stínu Tonyho Blaira, deset z toho ve funkci ministra financí britské vlády. V červnu 2007 se tento Skot konečně dočkal a přestěhoval se na Downing street 10, nejžádanější adresu v Británii. Adresu britského...

Životopis

Třináct let stál Gordon Brown ve stínu Tonyho Blaira, deset z toho ve funkci ministra financí britské vlády. V červnu 2007 se tento Skot konečně dočkal a přestěhoval se na Downing street 10, nejžádanější adresu v Británii. Adresu britského premiéra.

Gordon Brown se narodil 20. února 1951 ve skotském Glasgow. Jeho otec byl duchovním ve skotské církvi a měl na syna velký vliv. Střední školu mladý Brown navštěvoval ve městě Kirkcaldy, poté v pouhých šestnácti letech nastoupil na Edinburghskou univerzitu, kde studoval historii. Na univerzitě si při ragbyovém zápase poranil levé oko a dokonce na něj následně oslepl.

Brown byl vynikajícím studentem, vystudoval s červeným diplomem a na škole zůstal, aby si udělal doktorát. Ten nakonec obdržel v roce 1982, téma jeho disertační práce bylo „Labour Party a politická změna ve Skotsku mezi lety 1918-1929“. Mezi lety 1972-1975 dokonce na univerzitě zastával pozici rektora.

Brownovi se však nepodařilo získat na univerzitě stálý úvazek, především díky politickému aktivismu (do Labour Party vstoupil už v 18 letech). Učil tedy v Edinbourghu jako externista, stejně tak jako na Makedonské univerzitě v Glasgow. V roce 1980 odešel a začal pracovat jako žurnalista ve skotské televizi. Předtím však již stačil prohrát při své první kandidatuře do parlamentu. Ve volbách prohrál s konzervativcem Michaelem Acramem.

V roce 1983 se Brown stal labouristickým poslancem a od té doby je profesionálním politikem. Volební období, kdy vstoupil do parlamentu, je shodou náhod stejné jako u Tonyho Blaira, jeho pozdějšího rivala. Brown si pozici v Labour Party neustále upevňoval. Strana v té době byla v opozici (na Downing Street v té době sídlila „Železná lady“ Margareth Thatcherová) a on byl jejím stínovým ministrem průmyslu a obchodu a především stínovým ministrem financí.

V roce 1994 zemřel náhle na infarkt John Smith, tehdejší vůdce Labour Party. O Brownovi se hovořilo jako o možném nástupci, nakonec však do čela strany vystoupal místo věčně zamračeného a nemluvného Skota charismatický rétor Tony Blair. Dodnes se spekuluje o tom, zda oba muži skutečně před volbami předsedy strany uzavřeli dohodu, v níž se Blair zavázal, že pokud se stane předsedou vlády, bude Brown jeho ministrem financí a poté i jeho nástupcem v polovině druhého volebního období. Obrovský úspěch labouristů ve volbách v roce 2001 však vedl k tomu, že se Blairovi premiérské křeslo přenechávat nechtělo.

Jisté však je, že poté co labouristé dokázali pod Blairem ve volbách vyhráli, 2. května 1997 Brown nastupuje na post ministra financí. V úřadu vydržel nepřetržitě přes deset let, což je nejdéle ze všech labouristů a stačí to i na druhé místo v britské historii. Jeho působení na ministerstvu je též považováno za úspěšné – po dobu, kterou byl v úřadu, rostlo britské hospodářství v průměru o 2,7%, což je rychleji, než je průměr v Evropské unii. Podařilo se mu též srazit míru nezaměstnanosti.

Pro svou oddanost politice zůstával Brown dlouho svobodný. Jedna z jeho bývalých přítelkyň prohlásila, že bylo těžké s ním žít, když stále myslel na politiku. V roce 2000 se téměř v padesáti konečně oženil, manželkou se mu stala Sarah Maculayová. V prosinci 2001 se jim narodilo první dítě, děvčátko bylo však nedonošené a zakrátko zemřelo. Později se jim narodili dva synové – John a James Frazer.

V roce 2004 dal Tony Blair najevo, že stále nemíní opustit premiérský úřad. Prohlásil sice, že nepovede stranu do voleb v roce 2009, ale že si odslouží celé třetí volební období. Volby v roce 2005 však nebyly tak úspěšné jako dvoje předchozí a napětí mezi Brownem a Blairem rostlo. Stejně tak rostl tlak v samotné labouristické straně, která nesouhlasila například s Blairovým přístupem k Iráku. Celé to vedlo k tomu, že Blair v září 2006 přislíbil, že do roka odstoupí.

Ministr financí zůstával po celou dobu jednoznačným nástupcem a tak když nakonec Tony Blair 10. května ohlásil svůj odchod, neměl Brown žádného vážného protikandidáta co se týkalo postu leadera Labour Party a premiéra.

Dne 27. června se tak Gordon Brown za souhlasu britské královny stal 52. britským premiérem. Mezi agendu, kterou se hodlá nejvíce zabývat, patří reforma zdravotnictví, bydlení pro sociálně slabší a mladé a především školství. Údajně prohlásil, že „misí britského národa je být světovou třídou ve vzdělání“. Nejsložitější úkol ho ale čeká až v roce 2009. Všichni očekávají, zda pod jeho vedením dokáže Labour Party počtvrté za sebou zvítězit v parlamentních volbách.