Isoroku Jamamoto byl velitelem moderního japonského loďstva, který díky svým schopnostem dokázal vážně ohrozit pozici USA v Tichém oceánu.

Isoroku Jamamoto se narodil v malé vesničce, kde byl jeho otec ředitelem místní školy. Ten po jeho narození o něj několik týdnů nejevil zájem. Na otázku manželky, jak se bude jmenovat, odpověděl: „Když se narodil, tak mně bylo šestapadesát. Ať se tedy jmenuje „Šestapadesát“. Protože se toto číslo řekne japonsky Isoroku, tak se mu ani v budoucnu jinak neřeklo. Po otci měl původně příjmení Takano, ale ve třiceti letech si je při tradiční ceremonii v buddhistickém chrámu nechal změnit na Jamamoto (Úpatí hory).

Jamamotův otec si nakonec nejmladšího syna velmi oblíbil a začal se mu věnovat. Neznamenalo to ale, že by ho rozmazloval. Isoroku musel v krutých mrazech i v parném létě těžce pracovat. Štípal dřevo, nosil zboží z vedlejší vesnice, nebo lovil ryby v ledové řece.

Otec byl silně protiamericky orientován a v tomto duchu vychovával i svého syna. Ten ale díky přítomnosti amerického misionáře, který učil na místní střední škole a kterého směl navštěvovat, si Ameriku velmi oblíbil a pilně se učil anglicky. Jako čtrnáctiletý se musel podrobit tvrdé tělesné výchově. Za každého počasí musel s ostatními studenty pochodovat desítky kilometrů, plavat ve studeném moři, ovládat všechny základní prvky japonské sebeobrany. V létě vyvrcholila tato polovojenská příprava velkými manévry. To vše se Iorokovi hodilo, když vstoupil do námořní akademie. Studium bylo čtyřleté a ten, kdo jím prošel, mohl říci, že je tvrdý a disciplinovaný námořník.

Mimořádný význam pro Jamamotovu kariéru měly dva pobyty v USA. Poprvé byl vyslán jako posluchač postgraduálního kurzu na Harvadovu univerzitu. Tady měl za úkol, od štábu japonského námořnictva, zjistit aktuální ekonomické problémy USA. Podruhé, v letech 1925 – 1929, působil ve Washingtonu jako námořní atašé.

Po návratu do Japonska Jamamotova kariéra závratně stoupala. Stal se nejmladším velitelem letadlové lodi, byl povýšen na kontraadmirála, mohl se podílet na výstavbě válečného loďstva. Jeho snem bylo postavit velká plavidla, z nichž budou startovat letadla. Promýšlel řadu technických novinek, které pak houževnatě prosazoval, např. vzdušná torpéda, dálkové bombardéry nebo hbité stíhačky, které budou používat paluby letadlových lodí.

Jamamoto dosáhl v Japonsku takové prestiže, že mohl sám dávat přímé pokyny i takovému kolosu, jakým byla firma Micubiši. A právě na půdě leteckého závodu této společnosti se podařilo realizovat projekt, kterým se stala světově nejznámější stíhačka „Zero“.

V lednu 1940 mělo Japonsko 3 500 námořních pilotů, v roce 1941 už 15 000. I když se Jamamoto k válce proti USA stavěl odmítavě, jako disciplinovaný námořník na pokyn shora vypracoval plán překvapivého útoku na americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havaji. Podařilo se mu rychle a důrazně připravit flotilu i letectvo k útoku. K dispozici měl 6 letadlových lodí s 423 letouny. Z nich 100 letounů se šestnáctipalcovými pumami pro hloubkové bombardování, 40 pro bombardování torpédy, 131 bombardérů typu Val a 79 stíhaček Zero, 17 bojových plavidel chránilo sestavu bojových lodí a 27 velkých ponorek.
7.12.1941 vydal Jamamoto rozkaz, na jehož základě byla na ostrově zničena většina amerických leteckých sil a bitevních lodí. Stačily dvě hodiny a americké válečné loďstvo utrpělo největší porážku v celé své historii.

Po tomto vítězství byl Jamamoto v USA označován za „nejvíce nenáviděného“ Japonce. Ten se vrhal do dalších námořních operací, až došlo k tomu, co předvídal. Začala se projevovat větší síla americké ekonomiky a to se promítalo i do větší americké síly. V těžké námořní bitvě od 3. do 7. 6. 1942 u břehů korálových ostrovů Sand a Eastern utrpěli Japonci katastrofální porážku.

Jamamoto se ale nechtěl vzdát a pokračoval v řízení dalších akcí. Rozhodl se odletět na tichomořské základny na Šalamounových ostrovech. Tam se chtěl rovněž setkat s generálem Hijakutakim. Setkání bylo naplánováno na 18. duben 1943 na ostrově Rabaul. Odletěl v bombardéru Micubiši ještě s jedním bombardérem a eskortou šesti stíhaček Zeke. Kódovanou zprávu o jeho odletu a s jinými přesnými údaji zachytili Američané a to bylo pro admirála osudné. Američané připravili útok, při němž byl bombardér s Jamamutem sestřelen. Jeho ohořelou mrtvolu našla japonská hlídka v džungli na ostrově Bougainville. Japonci s vojenskými poctami spálili jeho ostatky a popel odvezli do Tokia. V Japonsku byla zpráva o jeho smrti zveřejněna až 21. května 1943.