Jan Antonín Baťa byl český podnikatel v obuvnickém průmyslu a ekonom, jeden z nejvýznamnějších československých podnikatelů meziválečného období.

Jan Antonín Baťa pocházel ze slavné podnikatelské rodiny, nevlastní bratr Tomáše Bati. Jeho rodiče bydleli nedaleko Zlína, v Uherském Hradišti. Rodinná situace byla složitá. Po smrti otce čelila matka Jana Antonína Bati existenčním potížím. Přesto se bránila odejít do Zlína. Chtěla co nejdéle ubránit synovo dětství.

Patnáctiletý Jan Antonín Baťa se přestěhoval do Zlína ke svému nevlastnímu bratrovi Tomášovi, kterému pomáhal vést podnik. V šestnácti letech odeje služebně do Německa. Prošel několika konkurenčními podniky přes Norimberk až po Kolín nad Rýnem. Odtud posílal cenné zprávy a rozbory. To byla životní zkušenost.

Ve dvaceti letech odjel Jan Antonín Baťa do Ameriky, kde Tomáš Baťa zřídil svoji pobočku. Zde si měl mladý Jan ověřit své podnikatelské schopnosti. Pobočka nakonec neuspěla a málem došlo k rozchodu Jana s Tomášem. Přesto to byla pro mladého Jana ta nejlepší škola, která ho připravila pro život.

Jan Antonín Baťa odejel do pobočky v Londýně. Zde pracovala i dcera lékaře rodiny Baťů Mája Gerbecová. S ní se oženil a měli spolu pět dětí.

Jan Antonín Baťa se vrátil do Zlína a pomáhal s kalkulací na rozšíření podniku, uměl najít obchodní partnery a snažil se o expanzi firmy do zahraničí.

Když Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí, stal se Jan Antonín jeho nástupcem. Za jeho vedení firmy se Zlín stává městem umění, počet úspěšných poboček a obchodů v zahraničí se ztrojnásobil.

Svými úspěchy si Jan Antonín získal i řadu dotčených a nepřejících. Když byl Němci eskortován ke Göringovi, získal už předem a zcela nezaslouženě cejch zrádce národa.

Dne 13. března 1939 opustil Jan Antonín Baťa Československo. Odletěl do Británie a později do Ameriky. Byl obviněn ze spolupráce s nacisty, kdy se měl údajně podílet na přípravách plánu na násilný přesun českého obyvatelstva do Patagonie. Toto obvinění mu znemožnilo pobyt ve Spojených státech. Po 2. světové válce se marně pokoušel očistit své jméno. V této snaze byla úspěšná až jeho rodina v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným.

Za svého života vedl Jan Antonín Baťa soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa - tedy jejích zahraničních poboček, neboť Baťovy závody v Československu byly v roce 1945 znárodněny. Ani v tomto sporu nebyl úspěšný - majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.

Po celé válečné období podporoval Jan Antonín Baťa zahraniční československou vládu. Tato aktivita mu však byla oficiálně upřena pro vzájemnou nesympatii s prezidentem Benešem. Je zařazen na černou spojeneckou listinu, neboť údajně odmítá vyjádřit otevřeně své sympatie exilové vládě. Nikdo nechce vidět, že tím chrání před nacisty příbuzné i vedení firmy v protektorátu a možná i Zlín sám jako takový. Bankovní účty Jana Antonína Bati jsou zablokovány. V roce 1947 byl odsouzen k patnácti letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil k protinacistickému odboji.

Také v Brazílii, kam se Jan Antonín Baťa i s rodinou uchýlil, a kde měl naštěstí pozemky, se setkával s mnoha problémy. Přesto bojoval a vybojoval si i zde jako správný baťovec pozici i v oblastech, kterým se zatím nevěnoval - zúrodňování zemědělské půdy, dobytkářství a lodní dopravě.

V Brazílii založil Jan Antonín Baťa město Batatuba. V Jižní Americe vybudoval řadu nových obuvních i jiných společností a rozvíjel města po vzoru Zlína. Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu míru. Zemřel ve svém městě Batatuba v roce 1965.


Budujeme stát pro 40 000 000 lidí - 1938, návrh rozsáhlé hospodářské reformy