Jiří Paroubek se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Ještě jako student vstoupil v roce 1970 do Československé strany socialistické, začleněné v Národní frontě. Studium na Vysoké škole ekonomické v Praze zakončil úspěšně v roce 1976. Ambiciózní...
Životopis
Jiří Paroubek se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Ještě jako student vstoupil v roce 1970 do Československé strany socialistické, začleněné v Národní frontě. Studium na Vysoké škole ekonomické v Praze zakončil úspěšně v roce 1976. Ambiciózní kádrový politik se rychle propracoval k četným stranickým funkcím, což korespondovalo s jeho postupem v pracovním životě. Zde se přes funkci hlavního ekonoma prosadil až na pozici ředitele stravovacího gigantu Restaurace a jídelny.
Po listopadových událostech přestupuje Paroubek k Československé sociální demokracii (která se po rozpadu republiky přejmenovala na ČSSD). Na jejím obnovovacím sjezdu v roce 1990 je zvole do funkce ústředního tajemníka, v letech 1990-96 je také členem ústředního výkonného výboru strany. Tím se znovu stal v roce 2001.
Dlouho se však přitom nedostává na přední místa kandidátek; teprve v listopadu 1998 je v rámci koaliční dohody ČSSD-ODS zvolen do funkce náměstka hl. m. Prahy. V návaznosti na tento úspěch Paroubek ukončil činnost soukromé firmy pro ekonomické a politické poradenství, kterou provozoval od roku 1991. Na pražském magistrátu se zapletl do řady afér, které dodnes nedokázal uspokojivě vysvětlit.
První aférou, spojovanou s jeho jménem bylo tunelování První městské banky; jako ekonomický náměstek tehdy do hroutícího se podniku proinvestoval 300 milionů korun. Kontroverzi vyvolal také rozhodnutím o zavedení systému Matra do pražského metra a především pozdržení nákupu 72 milionů eur, v důsledku kterého město přišlo asi o 140 miliónů korun. Další problém v jeho kariéře představuje zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji, u níž původně dohodnutá částka 20 miliónů korun nakonec vyšplhala přes 200 miliónu korun. Odborníci upozorňují také na rostoucí zadlužení Prahy, jejíž dluh dnes činí zhruba 36 miliard korun.
Další spornou kapitolou v Paroubkově životopise je jeho činnost v období komunismu. Současný předseda vlády České republiky je veden v záznamech StB (krycí jméno Roko) jako takzvaný kandidát tajné spolupráce, podle nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra však nebyl jejím vědomým spolupracovníkem a podle informací denního tisku nikdy nepodepsal žádnou dohodu o spolupráci. Fakt, že se v období státního hospodaření dostal až k funkci ředitele Restaurací a jídelen, však napovídá, že u stranického vedení byl zapsán jako perspektivní a spolehlivý kádr.
Paroubkova další politická kariéra rovněž dlouho nepřinášela úspěchy. Někteří tvrdí, že za dlouhé pozdržení stranického postupu může jeho tvrdohlavost, s níž se odmítal podřídit „vyšším šaržím“ v rámci stranické hierarchie. V roce 2000 propadl Paroubek ve volbách do Senátu, o čtyři roky později společně s celou ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu. A v lednu 2005 neuspěl při volbě předsedy pražské stranické organizace.
Do vlády si jej však vybral Stanislav Gross, který mu 4. srpna 2004 svěřil funkci ministra pro místní rozvoj. Ani tato událost se neobešla bez kontroverze; Paroubek podle pozdějších zjištění nemluvil pravdu, když v písemním prohlášení prezidentovi tvrdil, že k datu svého jmenování nevykonává žádnou činnost nebo funkci, která by byla v rozporu se zákonem o střetu zájmů.
Cesta k funkci premiéra se Paroubkovi otevřela po vládní krizi na začátku roku 2005, způsobené aférou okolo bytu Stanislava Grosse. Ten odstoupil z funkce a Paroubek jej 25. dubna 2005 nahradil. Jeho vládě vyslovilo důvěru všech 101 koaličních poslanců (z ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody), proti bylo 98 opozičních i jeden nezávislý poslanec. Hlavním úkolem Paroubkovy vlády je přivést zemi k řádným volbám v červnu 2006. Po nástupu do funkce horlivě prosazoval uspořádání referenda o vstupu České republiky do Evropské unie, po neúspěšných referendech ve Francii a Dánsku však od tohoto kroku přímé demokracie raději upustil.
Jeho styl řízení nejlépe charakterizuje přezdívka „buldozer“; málokdy je v zájmu uklidnění situace ochoten sáhnout ke kompromisům, spíše naopak. Politickou rozbuškou se stalo jmenování bývalého předsedy České lékařské komory Davida Ratha ministrem zdravotnictví; značnou část veřejnosti si popudil nevybíravým zákrokem policejních složek na technoparty CzechTek. V porovnání se slabými předsedy ČSSD a tím pádem premiéry Vladimírem Špidlou a Stanislavem Grossem však působí jako muž, který by mohl oživit důvěru voličů ve svou stranu. Přestože je zatím oficiálně pouze místopředsedou ČSSD, dá se očekávat, že právě on povede v červnových volbách stranu jako hlavní lídr.
Jiří Paroubek je ženatý, manželka Zuzana pracovala jako překladatelka z francouzštiny a rumunštiny. Společně mají syna Jiřího.
Poslanecká sněmovna (2006 - 2010), ( od 29. 5. 2010).
Po listopadových událostech přestupuje Paroubek k Československé sociální demokracii (která se po rozpadu republiky přejmenovala na ČSSD). Na jejím obnovovacím sjezdu v roce 1990 je zvole do funkce ústředního tajemníka, v letech 1990-96 je také členem ústředního výkonného výboru strany. Tím se znovu stal v roce 2001.
Dlouho se však přitom nedostává na přední místa kandidátek; teprve v listopadu 1998 je v rámci koaliční dohody ČSSD-ODS zvolen do funkce náměstka hl. m. Prahy. V návaznosti na tento úspěch Paroubek ukončil činnost soukromé firmy pro ekonomické a politické poradenství, kterou provozoval od roku 1991. Na pražském magistrátu se zapletl do řady afér, které dodnes nedokázal uspokojivě vysvětlit.
První aférou, spojovanou s jeho jménem bylo tunelování První městské banky; jako ekonomický náměstek tehdy do hroutícího se podniku proinvestoval 300 milionů korun. Kontroverzi vyvolal také rozhodnutím o zavedení systému Matra do pražského metra a především pozdržení nákupu 72 milionů eur, v důsledku kterého město přišlo asi o 140 miliónů korun. Další problém v jeho kariéře představuje zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji, u níž původně dohodnutá částka 20 miliónů korun nakonec vyšplhala přes 200 miliónu korun. Odborníci upozorňují také na rostoucí zadlužení Prahy, jejíž dluh dnes činí zhruba 36 miliard korun.
Další spornou kapitolou v Paroubkově životopise je jeho činnost v období komunismu. Současný předseda vlády České republiky je veden v záznamech StB (krycí jméno Roko) jako takzvaný kandidát tajné spolupráce, podle nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra však nebyl jejím vědomým spolupracovníkem a podle informací denního tisku nikdy nepodepsal žádnou dohodu o spolupráci. Fakt, že se v období státního hospodaření dostal až k funkci ředitele Restaurací a jídelen, však napovídá, že u stranického vedení byl zapsán jako perspektivní a spolehlivý kádr.
Paroubkova další politická kariéra rovněž dlouho nepřinášela úspěchy. Někteří tvrdí, že za dlouhé pozdržení stranického postupu může jeho tvrdohlavost, s níž se odmítal podřídit „vyšším šaržím“ v rámci stranické hierarchie. V roce 2000 propadl Paroubek ve volbách do Senátu, o čtyři roky později společně s celou ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu. A v lednu 2005 neuspěl při volbě předsedy pražské stranické organizace.
Do vlády si jej však vybral Stanislav Gross, který mu 4. srpna 2004 svěřil funkci ministra pro místní rozvoj. Ani tato událost se neobešla bez kontroverze; Paroubek podle pozdějších zjištění nemluvil pravdu, když v písemním prohlášení prezidentovi tvrdil, že k datu svého jmenování nevykonává žádnou činnost nebo funkci, která by byla v rozporu se zákonem o střetu zájmů.
Cesta k funkci premiéra se Paroubkovi otevřela po vládní krizi na začátku roku 2005, způsobené aférou okolo bytu Stanislava Grosse. Ten odstoupil z funkce a Paroubek jej 25. dubna 2005 nahradil. Jeho vládě vyslovilo důvěru všech 101 koaličních poslanců (z ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody), proti bylo 98 opozičních i jeden nezávislý poslanec. Hlavním úkolem Paroubkovy vlády je přivést zemi k řádným volbám v červnu 2006. Po nástupu do funkce horlivě prosazoval uspořádání referenda o vstupu České republiky do Evropské unie, po neúspěšných referendech ve Francii a Dánsku však od tohoto kroku přímé demokracie raději upustil.
Jeho styl řízení nejlépe charakterizuje přezdívka „buldozer“; málokdy je v zájmu uklidnění situace ochoten sáhnout ke kompromisům, spíše naopak. Politickou rozbuškou se stalo jmenování bývalého předsedy České lékařské komory Davida Ratha ministrem zdravotnictví; značnou část veřejnosti si popudil nevybíravým zákrokem policejních složek na technoparty CzechTek. V porovnání se slabými předsedy ČSSD a tím pádem premiéry Vladimírem Špidlou a Stanislavem Grossem však působí jako muž, který by mohl oživit důvěru voličů ve svou stranu. Přestože je zatím oficiálně pouze místopředsedou ČSSD, dá se očekávat, že právě on povede v červnových volbách stranu jako hlavní lídr.
Jiří Paroubek je ženatý, manželka Zuzana pracovala jako překladatelka z francouzštiny a rumunštiny. Společně mají syna Jiřího.
Poslanecká sněmovna (2006 - 2010), ( od 29. 5. 2010).