Během svého života Karel Schinzel přihlásil na 250 patentů, které se týkaly nejen oblasti barevné fotografie, ale také rentgenové fotografie a zvukového filmu. Zabýval se mj. reprodukčními tiskařskými technikami a výbušninami.

Karel Schinzel byl světově uznávaný chemik a vynálezce, který zásadní měrou přispěl k rozvoji barevné fotografie.

Karel Schinzel se narodil jako prvorozený syn do rodiny hostinského, který se z existenčních důvodů rozhodl přestěhovat z malé vesnice do Opavy. Zde si založil živnost na výrobu a prodej okenních žaluzií. Počítal s tím, že jeho syn bude v jeho živnosti pokračovat.

Mladý Karel měl ale jiné zájmy. Absolvoval večerní obchodní studia a poté nastoupil do Hell&Apotheke, továrny na léky a chemikálie v Komárově. Zpočátku pracoval jako účetní, ale protože ho zajímala chemie, naskytla se mu možnost se aktivně podílet na pokusech s výrobními postupy zpracovávání fotografických materiálů. Vybavil si sám malou soukromou laboratoř, kde trávil svými pokusy a studiem veškerý svůj volný čas.

Prvního výrazného úspěchu dosáhl Karel Schinzel již v 19 letech v roce 1905, kdy podal ve Vídni patentní přihlášku na Postup hotovení barevných fotografií – zároveň publikoval pojednání o třívrstvém citlivém materiálu pro jejich výrobu. Firma ocenila výsledky jeho práce a poslala ho do své vídeňské pobočky a umožnila mu vystudovat při zaměstnání gymnázium a poté vysokou školu technickou, kde získal titul inženýra.

V době 1. světové války byl Schinzel povolán do rakouské armády a jako chemik zařazen k výrobě trhavin. Zde vznikla jeho studie o získávání manitu a sorbitu pro výrobu výbušnin. Kromě toho se uplatnil jako fotograf, jeho snímky měly velký úspěch. Po válce ještě rok pracoval na výzkumu výbušnin, jejž zakončil disertační prací a v roce 1919 byl na vídeňské technice promován doktorem technických věd.

I během války pracoval Karel Schinzel na vylepšení patentu z roku 1905 o barevné fotografii, ale další práci mu odborná vídeňská komise neuznala. Schinzel byl velmi zklamán, vrátil se do Opavy, kde si v domě rodičů zařídil chemickou laboratoř. Nemínil se vzdát, pokračoval v nákladném výzkumu a podal řadu patentů. Zásadním krokem k úspěchu však byly jeho odborné stati, které začal psát od roku 1935 do odborných periodik. Řada jeho článků zaujala specialisty firem Agfa v Německu a Eastman Kodak v USA, kteří ho pozvali na návštěvu do USA a nabídli mu spolupráci. Koupili od Schinzela 27 patentů, z nichž nejcennější byl na barevné vyvíjení s postupnou spektrální expozicí, díky němuž se mohla rozběhnout výroba filmů Kodachrome.

Karel Schinzel byl sice výborný chemik, ale špatný obchodník. Na prodeji svého duševního vlastnictví mnoho nevydělal. Ve světě tvrdého byznysu se neuměl pohybovat.

Po mnoha peripetiích se Karel Schinzel usadil v Badenu, kde si zařídil novou laboratoř a pracoval pro různé podniky. Za 2. světové války pracoval v Berlíně i pro firmu Zeis. Koncem války mu laboratoře v Badenu vyrabovala a zničila spojenecká vojska. Přišel téměř o všechno. Vrátil se do Vídně a ze zbytků svých zachráněných poznámek napsal knihu o své lásce a prokletí, barevné fotografii.

Začátkem listopadu 1951 Karel Schinzel oslepl a ještě téhož měsíce zemřel.