31. ledna 2006 skončilo desetileté působení Koliho Annana v čele Organizace Spojených národů. Ghaňan, který zasvětil práci pro OSN celý svůj život, neměl i přes konec studené války o nic lehčí působení v roli generálního tajemníka. Možná právě...
Životopis
31. ledna 2006 skončilo desetileté působení Koliho Annana v čele Organizace Spojených národů. Ghaňan, který zasvětil práci pro OSN celý svůj život, neměl i přes konec studené války o nic lehčí působení v roli generálního tajemníka. Možná právě naopak.
Kofi Annan se narodil 8. dubna 1938 v ghanském městě Kumasi. Křestní jméno znamená „Pátek“, jelikož je zvykem pojmenovávat děti po dni v týdnu, ve kterém se narodili. Rodina Annanů patřila k místní elitě, proto si mohl dovolit studie nejen v Ghaně, ale i ve Spojených státech a v Evropě. Po začátku studií ekonomie v Kumasi se tak následně vzdělával v americké Minnesotě, Ženevě a nakonec i na Sloan School of Management, součásti Massachusettského technologického institutu a jedné z nejlepších ekonomických škol na světě.
Po dokončení studií nastoupil Annan do vlaku jménem OSN, který od té chvíle již v podstatě neopustil. Jeho kariéra započala ve Světové zdravotní organizaci (WHO – World Health Organization) v roce 1962, která je součástí OSN. V jejím ženevském sídle mladý Annan pracoval jako úředník zodpovědný za rozpočtové otázky.
S výjimkou dvouletého období, kdy působil v rodné Ghaně, pak Annan střídal místa v rámci OSN a stoupal na jejím žebříčku. Pracoval v Ekonomické komisi OSN pro Afriku sídlící v Addis Abebě či v ženevském úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
V roce 1987 se Annan přesunul do Generálního sekretariátu OSN New Yorku, kde zastával pozici zástupce generálního tajemníka v otázkách managementu lidských zdrojů a bezpečnostní koordinace. O tři roky později pak změnil agendu a stal se zástupcem v oblasti programového plánování, rozpočtu, financí a kontroly.
V roce 1990 byl Annan generálním tajemníkem pověřen řešit situaci mezinárodních pracovníků v Iráku, kteří v zemi zůstali po iráckém napadení Kuvajtu. Annan navíc s iráckou vládou jednal i o výměně ropy za humanitární pomoc, ze které se později stal program „Ropa za potraviny“.
V roce 1992 se Annan stal zástupcem generálního tajemníka pro mírové operace, v kteréžto funkci vydržel kromě půlroční přestávky na přelomu let 95-96, kdy byl zvláštním představitelem OSN pro bývalou Jugoslávii, až do svého zvolení generálním tajemníkem. Annana v této funkci rozhodně nečekal jednoduchý úkol. Kromě jugoslávského konfliktu musel řešit například genocidu ve Rwandě. V roce 1995 dosáhl počet civilního a vojenského personálu působícího pod hlavičkou OSN 70. 000 osob.
Zatímco za Jugoslávii bývají Annanovi přiznávány zásluhy, za Rwandu sklidil kritiku, neboť OSN v této malé africké zemi byla značně neaktivní, což mělo za následek rozsáhlou genocidu Tutsiů. Odhaduje se, že v tomto konfliktu během pouhých sto dní došlo k zavraždění až milionu osob.
Dne 1. ledna 1997 nastoupil Annan do funkce generálního tajemníka OSN. Stal se v pořadí sedmou hlavou OSN a v úřadu nahradil Egypťana Butruse Butruse-Ghálího. Annan drží primát jako první osoba černé pleti v čele OSN, stejně tak jako první člověk, který do funkce nastoupil po předchozí mnohaleté práci pro Organizaci.
Během prvního půlroku Annan vytvořil plán nazvaný „Obnova Spojených národů“, ve kterém vyzýval šlenské státy OSN k větší míře kooperace mezi státy a Organizací, projevující se například v poskytování jednotek. Měla být též zvýšena reakceschopnost OSN na mezinárodní dění.
Následujícího roku pak Annan prezentoval v Radě bezpečnosti dokument „Příčiny konfliktu a podpora trvalého míru a udržitelného rozvoje v Africe“. Pocházeje z afrického regionu, uvědomoval si plně problémy černého kontinentu, který se stále potácí v etnickém i jiném násilí a katastrofálních ekonomických podmínkách, které se ve většině Afriky nemají tendenci zlepšovat.
Na jaře 1999 musel Annan sledovat neschopnost OSN řešit situaci v Kosovu. Rada bezpečnosti se nebyla schopna dohodnout na řešení konfliktu, a tak místo OSN zasáhlo proti Jugoslávii NATO. Jen malou náplastí na pochroumanou reputaci OSN bylo to, že následná mise UNMIK byla vedena pod hlavičkou OSN.
Do daleko složitější situace se však OSN dostala v událostech následujících po útocích na New York a Washington 11. září 2001. Zatímco zásahu v Afghánistánu bylo mezinárodní společenství nakloněno, invaze do Iráku ho hluboce rozštěpila. Annan sám upozorňoval Spojené státy a jejich spojence, aby v Iráku nezasahovali bez mandátu OSN, nicméně neuspěl. Později několikrát prohlásil, že z pohledu Charty OSN považuje zásah proti Iráku za protiprávní. Právě Irák rozpoutal diskuzi o efektivitě multilaterální spolupráce a roli Spojených národů v současnosti.
Annanovo působení v roli generálního tajemníka se však rozhodně neomezovalo jen na bezpečnostní oblast. Důležitým se tak stala například tzv. Deklarace milénia, která si v podobě konkrétních bodů dává závazek skoncovat s chudobou, hladem a dalšími neduhy, kterými trpí nejchudší země světa. I ta byla jedním z důvodů, proč Kofi Annan spolu s OSN obdržel na konci roku 2001 Nobelovu cenu míru.
OSN se ke konci Annanova funkčního období otřásla též několika skandály. Ten největší, který propukl v létě 2005, se týkal programu „Ropa za potraviny“. Byvalý ředitel programu Benon Sevan se nechal uplácet, při svém odchodu však napadl samotného Annina a tvrdil, že do podezřelých obchodů byl zapleten i jeho syn.
OSN musela čelit též sexuálním skandálům, a to jak proti vysoce postaveným členům jejího aparátu, tak proti modrým přilbám působícím v rámci jednotlivých misí, například na Haiti či dříve v Kongu.
Ve svém posledním projevu v roli generálního tajemníka Annan prohlásil, že se „loučí s přesvědčením, že OSN dnes dělá více a koná lépe než kdykoli dříve“. Zároveň však též dodal, že její práce není zdaleka u konce. V tom má jednoznačně pravdu. Tato práce čeká jeho nástupce, Korejce Pan Ki-muna.
Kofi Annan se narodil 8. dubna 1938 v ghanském městě Kumasi. Křestní jméno znamená „Pátek“, jelikož je zvykem pojmenovávat děti po dni v týdnu, ve kterém se narodili. Rodina Annanů patřila k místní elitě, proto si mohl dovolit studie nejen v Ghaně, ale i ve Spojených státech a v Evropě. Po začátku studií ekonomie v Kumasi se tak následně vzdělával v americké Minnesotě, Ženevě a nakonec i na Sloan School of Management, součásti Massachusettského technologického institutu a jedné z nejlepších ekonomických škol na světě.
Po dokončení studií nastoupil Annan do vlaku jménem OSN, který od té chvíle již v podstatě neopustil. Jeho kariéra započala ve Světové zdravotní organizaci (WHO – World Health Organization) v roce 1962, která je součástí OSN. V jejím ženevském sídle mladý Annan pracoval jako úředník zodpovědný za rozpočtové otázky.
S výjimkou dvouletého období, kdy působil v rodné Ghaně, pak Annan střídal místa v rámci OSN a stoupal na jejím žebříčku. Pracoval v Ekonomické komisi OSN pro Afriku sídlící v Addis Abebě či v ženevském úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
V roce 1987 se Annan přesunul do Generálního sekretariátu OSN New Yorku, kde zastával pozici zástupce generálního tajemníka v otázkách managementu lidských zdrojů a bezpečnostní koordinace. O tři roky později pak změnil agendu a stal se zástupcem v oblasti programového plánování, rozpočtu, financí a kontroly.
V roce 1990 byl Annan generálním tajemníkem pověřen řešit situaci mezinárodních pracovníků v Iráku, kteří v zemi zůstali po iráckém napadení Kuvajtu. Annan navíc s iráckou vládou jednal i o výměně ropy za humanitární pomoc, ze které se později stal program „Ropa za potraviny“.
V roce 1992 se Annan stal zástupcem generálního tajemníka pro mírové operace, v kteréžto funkci vydržel kromě půlroční přestávky na přelomu let 95-96, kdy byl zvláštním představitelem OSN pro bývalou Jugoslávii, až do svého zvolení generálním tajemníkem. Annana v této funkci rozhodně nečekal jednoduchý úkol. Kromě jugoslávského konfliktu musel řešit například genocidu ve Rwandě. V roce 1995 dosáhl počet civilního a vojenského personálu působícího pod hlavičkou OSN 70. 000 osob.
Zatímco za Jugoslávii bývají Annanovi přiznávány zásluhy, za Rwandu sklidil kritiku, neboť OSN v této malé africké zemi byla značně neaktivní, což mělo za následek rozsáhlou genocidu Tutsiů. Odhaduje se, že v tomto konfliktu během pouhých sto dní došlo k zavraždění až milionu osob.
Dne 1. ledna 1997 nastoupil Annan do funkce generálního tajemníka OSN. Stal se v pořadí sedmou hlavou OSN a v úřadu nahradil Egypťana Butruse Butruse-Ghálího. Annan drží primát jako první osoba černé pleti v čele OSN, stejně tak jako první člověk, který do funkce nastoupil po předchozí mnohaleté práci pro Organizaci.
Během prvního půlroku Annan vytvořil plán nazvaný „Obnova Spojených národů“, ve kterém vyzýval šlenské státy OSN k větší míře kooperace mezi státy a Organizací, projevující se například v poskytování jednotek. Měla být též zvýšena reakceschopnost OSN na mezinárodní dění.
Následujícího roku pak Annan prezentoval v Radě bezpečnosti dokument „Příčiny konfliktu a podpora trvalého míru a udržitelného rozvoje v Africe“. Pocházeje z afrického regionu, uvědomoval si plně problémy černého kontinentu, který se stále potácí v etnickém i jiném násilí a katastrofálních ekonomických podmínkách, které se ve většině Afriky nemají tendenci zlepšovat.
Na jaře 1999 musel Annan sledovat neschopnost OSN řešit situaci v Kosovu. Rada bezpečnosti se nebyla schopna dohodnout na řešení konfliktu, a tak místo OSN zasáhlo proti Jugoslávii NATO. Jen malou náplastí na pochroumanou reputaci OSN bylo to, že následná mise UNMIK byla vedena pod hlavičkou OSN.
Do daleko složitější situace se však OSN dostala v událostech následujících po útocích na New York a Washington 11. září 2001. Zatímco zásahu v Afghánistánu bylo mezinárodní společenství nakloněno, invaze do Iráku ho hluboce rozštěpila. Annan sám upozorňoval Spojené státy a jejich spojence, aby v Iráku nezasahovali bez mandátu OSN, nicméně neuspěl. Později několikrát prohlásil, že z pohledu Charty OSN považuje zásah proti Iráku za protiprávní. Právě Irák rozpoutal diskuzi o efektivitě multilaterální spolupráce a roli Spojených národů v současnosti.
Annanovo působení v roli generálního tajemníka se však rozhodně neomezovalo jen na bezpečnostní oblast. Důležitým se tak stala například tzv. Deklarace milénia, která si v podobě konkrétních bodů dává závazek skoncovat s chudobou, hladem a dalšími neduhy, kterými trpí nejchudší země světa. I ta byla jedním z důvodů, proč Kofi Annan spolu s OSN obdržel na konci roku 2001 Nobelovu cenu míru.
OSN se ke konci Annanova funkčního období otřásla též několika skandály. Ten největší, který propukl v létě 2005, se týkal programu „Ropa za potraviny“. Byvalý ředitel programu Benon Sevan se nechal uplácet, při svém odchodu však napadl samotného Annina a tvrdil, že do podezřelých obchodů byl zapleten i jeho syn.
OSN musela čelit též sexuálním skandálům, a to jak proti vysoce postaveným členům jejího aparátu, tak proti modrým přilbám působícím v rámci jednotlivých misí, například na Haiti či dříve v Kongu.
Ve svém posledním projevu v roli generálního tajemníka Annan prohlásil, že se „loučí s přesvědčením, že OSN dnes dělá více a koná lépe než kdykoli dříve“. Zároveň však též dodal, že její práce není zdaleka u konce. V tom má jednoznačně pravdu. Tato práce čeká jeho nástupce, Korejce Pan Ki-muna.