Konrad Hermann Joseph Adenauer byl německý konzervativní politik, první poválečný kancléř Německa (1949–1963) a (též první) předseda Křesťanskodemokratické unie (1950–1966).

Život do konce druhé světové války
Pocházel z katolické úřednické rodiny z Porýní. Studoval práva a ekonomii ve Freiburgu, Mnichově a Bonnu. Zprvu pracoval jako soudní přísedící (1902–1904), pak v advokátní kanceláři v Kolíně nad Rýnem. Od r. 1906 městský radní za katolické Centrum v Kolíně, 1917–1933 ve funkci vrchního starosty města. Od 1920 člen pruské státní rady, později její prezident. Během rúrské krize (1923) podporoval myšlenku správního oddělení Porýní od Pruska, avšak distancoval se od separatistických tendencí. V květnu 1926 odmítl nominaci na úřad kancléře. V březnu 1933 byl nacisty zbaven všech úřadů, v roce 1944 byl několik měsíců vězněn.

Život po druhé světové válce
V květnu 1945 jej Američané znovu dosadili do úřadu vrchního starosty Kolína, v říjnu ho sesadili Britové. Od března 1946 předseda CDU v britské okupační zóně, předseda frakce CDU na sněmu Severního Porýní-Vestfálska, 1948 předseda parlamentní rady, 15. září 1949 zvolen prvním kancléřem SRN. Adenauerovým hlavním cílem byla integrace SRN do západoevropského politického a ekonomického systému. V hospodářské sféře se přikláněl k modelu sociálního tržního hospodářství Ludwiga Erharda a odmítal socializační tendence levého křídla CDU. Za důležitý cíl považoval vybudování nového vztahu k Francii. Jeho významnými úspěchy byl podpis pařížských dohod 23.10. 1954, které znamenaly uznání plné suverenity SRN a její přijetí do NATO (ratifikace 1955), ukončení válečného stavu se SSSR, navázání diplomatických styků a návrat válečných zajatců (1955) a začlenění Sárska do SRN (1955). Udržoval blízký vztah k Ch. de Gaullovi a J. F. Dullesovi. Na domácí scéně oslabila Adenauerovu pozici aféra vyvolaná zásahem policie proti listu Der Spiegel. V říjnu 1963 odstoupil z úřadu kancléře, ale předsedou CDU zůstal až do roku 1966. Následně připravoval edici svých pamětí.

Význam
Je považován za jednoho z nejvýznamnějších německých politiků 20. století a zakladatele Křesťanskodemokratické unie, v anketě Unsere Besten byl hlasováním televizních diváků zvolen největším Němcem. Mezi jeho největší zásluhy jakožto německého kancléře se počítá dojednání propuštění německých válečných zajatců s SSSR (1955), znovuvyzbrojení Německa a jeho začlenění do NATO a znovupřipojení Sárska ke Spolkové republice Německo (1957). Po Helmutu Kohlovi je druhý nejdéle sloužící spolkový kancléř Německa.

Dílo
- Adenauer im Dritten Reich (Adenauer ve Třetí říši), Berlin - Rhöndorf 1991.
- Erinnerungen (Paměti), Frankfurt nad Mohanem 1970.
- Teegespräche 1950–1954 (Rozhovory u čaje), Berlin - Rhöndorf 1984.