Mahmúd Ahmadínedžád

íránský prezident

Narození:
28. října 1956
Věk:
68 let
Upravit profil
Díky touze ovládnout jádro je dnes Mahmúd Ahmadínedžád jednou z nejsledovanějších osob světa. Současný íránský prezident si však kritiku vysloužil též za své projevy proti Izraeli a blízké vztahy s Hugem Chávezem či Alexandrem Lukašenkem....

Životopis

Díky touze ovládnout jádro je dnes Mahmúd Ahmadínedžád jednou z nejsledovanějších osob světa. Současný íránský prezident si však kritiku vysloužil též za své projevy proti Izraeli a blízké vztahy s Hugem Chávezem či Alexandrem Lukašenkem.

Ahmadínedžád se narodil 28. října 1956 v Gamsaru nedaleko Teheránu v rodině kováře. Ve dvaceti letech nastoupil na univerzitu, kde studoval civilní inženýrství. Na teheránské univerzitě později i zůstal jako vyučující a má z ní doktorát z oblasti dopravy.

Poměrně nejasná zůstává Ahmadínedžádova role v islámské revoluci z roku 1979. On sám popírá, že by měl něco společného s útokem na americkou ambasádu a stejně tak to popírají i někteří z íránských účastníků, nicméně část z více než padesáti amerických rukojmích tvrdí, že si je jista, že Ahmadínedžád na ambasádě byl.

Po revoluci vstoupil Ahmadínedžád do Revolučních gard a dokonce se zúčastnil bojů v irácko-íránské válce. Od roku 1993 pak byl guvernérem v provincii Ardabil, nicméně ve všeobecnou známost vstoupil až poté, co se v květnu 2003 stal starostou hlavního města Teheránu.

Ahmadínedžád si získal pověst konzervativního politika, který se postavil proti řadě reforem provedených předchozími umírněnějšími vládami. Díky tomu mu tehdejší prezident Chatámí dokonce zakázal účastnit se jednání kabinetu, což bylo dříve pro starosty větších měst běžné. V průběhu svého úřadu se Ahmadínedžád hodně věnoval charitě, na ulicích byla chudým rozdávána polévka.

Za svou kampaň v prezidentských volbách v roce 2005 nemusel Ahmadínedžád utrácet peníze, o to se postarali konzervativní duchovní v mešitách, pro které byl jasným favoritem. Kromě toho získával podporu i mezi chudými, hlavními body jeho programu byly chudoba, sociální spravedlnost a rovnoměrnější rozdělení obrovských příjmů z ropy tak, aby se k nim dostali i ti nejméně majetní. Mottem celé kampaně bylo „Je to možné a můžeme to udělat.“

Už ve svém prezidentském programu také propagoval právo Íránu na jaderný program, v čemž k nevoli mezinárodního prostředí, které ho podezírá ze snahy vyvinout jadernou zbraň, pokračuje i po úspěšném zvolení prezidentem (zvítězil s velkým přehledem, když získal 62% hlasů). Íránský jaderný program řešila dokonce na konci roku 2006 i Rada bezpečnosti OSN, která muslimský stát vyzvala k tomu, aby neobohacoval uran. K tomu se ale Írán i přes tuto rezoluci chystá.

Největšího odpůrce má Ahmadínedžád v americkém prezidentu Georgi W. Bushovi, který zařadil Írán do své „osy zla“. Spojené státy navíc doposud nevyloučili možnost vojenského zásahu proti Íránu. Dokonce na veřejnost pronikly zvěsti o tom, že existují plány preventivního útoku.
Druhou výraznou linií Ahmadínedžádovy vlády je politika proti Izraeli. Nejprve začal se zpochybňováním holocaustu, jež je podle něj pouze mýtem, a následně již v roce 2005 označil židovský stát za „nádor, který by měl být přesunut do Evropy“. V dalším z proslovů pak již žádal vymazání Izraele z mapy světa. Při nedávném konfliktu mezi Izraelem a Libanonem pak mluvil o tom, že „sionistický režim je srovnatelný s Adolfem Hitlerem“.

Ve své zahraniční politice se Ahmadínedžád soustředí především na utužování vztahů se státy s kritickým postojem k USA, například Venezuelou či Běloruskem. Posílit se snažil také vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Odhadnout další vývoj v Íránu je velmi složité. Je možné, že pokud od plánu obohacování uranu neustoupí, bude se případem znovu zabývat Rada bezpečnosti. Mohlo by dojít i ke zpřísnění sankcí, které by se mohly dotknout i vývozu ropy, největšího íránského zdroje příjmů.