Marek Votroubek je technik, modelář, fotograf, sportovec a student gymnázia a ČVUT. V květnu spolu s Janem Králem a Petrem Bubeníčkem 2009 vyhrál první cenu v soutěži mladých techniků a vědců Intel ISEF v USA. Deníkem MF Dnes byli vybráni jako...
Životopis
Marek Votroubek je technik, modelář, fotograf, sportovec a student gymnázia a ČVUT. V květnu spolu s Janem Králem a Petrem Bubeníčkem 2009 vyhrál první cenu v soutěži mladých techniků a vědců Intel ISEF v USA. Deníkem MF Dnes byli vybráni jako osobnosti roku 2009.
Marek Votroubek je velmi ctižádostivý mladý muž. Pracovat s počítačem se naučil sám, nehraje ale žádné hry, na televizi se nedívá, je to pro něj ztráta času. Učí se jazyky, k angličtině a němčině si přibral italštinu. Dělal atletiku, s basketbalem to dotáhl až do juniorské ligy. V současné době jezdí závodně na kole.
Od třinácti let byl Marek Votroubek zvyklý pracovat. První brigádu měl v otcově podniku v laboratoři. Když chtěl nový mobil, šel si na něj vydělat. Tak je to téměř se vším. Při studiu si přivydělává jako fotograf. Lukrativní nabídku mu dohodil jeden profesor z ČVUT, kde se účastní na společných projektech. Dostal nápad, zhotovit robota, který nahradí práci popelářů.
V květnu 2009 zaujali i americkou porotu. S Honzou a Petrem z litomyšlského gymnázia získali první cenu ve studentské soutěži vědeckých a technických projektů – Intel ISEF, která je považována za mistrovství světa. Uspěli s robotem sestaveným téměř na koleně. Prorazili v konkurenci 1 500 projektů a tleskali jim i držitelé Nobelovy ceny. Když porotci hádali, kolik je ten robot stál (tipovali půl milionu, 200 tisíc korun), byli překvapeni částkou přes 18 000 korun.
Na počátku byl hec: sestavit robota, který bude umět nalézt lahev piva a nalít ho do skleničky. Nakonec celý tým projekt vymyslel, jeho kamarád Petr Bubeníček byl konstruktérem mechanické části a Jan Král vytvořil počítačový program a veškeré hardwarové části – mozek robota. Peníze do robota investovali společně, materiál sháněli, kde se dalo. Jejich „sponzorem“ byly převážně Sběrné suroviny.
Zatímco američtí studenti využívali konzultací s odborníky z oboru, naši si postačili s radami rodinných příslušníků a vstřícných známých. Na konstrukci robota si koupili v Baumaxu levný profil z hliníku, částečně využili i stavebnici Merkur. Celý čtvrtý roční na gymnáziu se nikdo z týmu moc nevyspal, každý den musel rozdělit čas na školu, práci v na robotovi a přípravu do školy.
V USA získali 3000 dolarů, o které se spravedlivě rozdělili a nabídku studia na tamní univerzitě. Pravděpodobně žádný ze studentů nabídku nevyužije, každý chce jít vlastní cestou. Bubeníček je ve čtvrtém ročníku gymnázia, Král studuje komunikační technologie v Brně a Votroubek pražské ČVUT.
The EiMSARobot (Eight-wheeled Multifunctional Semi Automatic Robot)
Stručný obsah práce týmu z litomyšlského gymnázia a její přínos:
Předmětem práce je robot, který dokáže vyhledávat předměty pomocí vlastního programu, a manipulovat s nimi podle potřeby obsluhy - buď pomocí automatického systému, nebo manuálním řízením z počítače. Vnímání robota zajišťuje digitální kamera, která posílá snímky do počítače. Tam jsou zpracovány a probíhá vyhledávání předdefinovaného předmětu. Pokud je nalezen program, zasílá příkazy do řídicích modulů motorů. Základem pohybu jsou elektromotory, které pohybují s 8 hnanými koly a ramenem přizpůsobeným k uchopování různých předmětů.
Podrobné informace o projektu naleznete na adrese www.robots.glit.cz
Znovu se potvrdilo, že při kvalitní přípravě česká mládež dosahuje na prestižních soutěžích vynikající umístění a je plně konkurenceschopná. Česká věda nemusí mít o svou budoucnost obavy.
Marek Votroubek je velmi ctižádostivý mladý muž. Pracovat s počítačem se naučil sám, nehraje ale žádné hry, na televizi se nedívá, je to pro něj ztráta času. Učí se jazyky, k angličtině a němčině si přibral italštinu. Dělal atletiku, s basketbalem to dotáhl až do juniorské ligy. V současné době jezdí závodně na kole.
Od třinácti let byl Marek Votroubek zvyklý pracovat. První brigádu měl v otcově podniku v laboratoři. Když chtěl nový mobil, šel si na něj vydělat. Tak je to téměř se vším. Při studiu si přivydělává jako fotograf. Lukrativní nabídku mu dohodil jeden profesor z ČVUT, kde se účastní na společných projektech. Dostal nápad, zhotovit robota, který nahradí práci popelářů.
V květnu 2009 zaujali i americkou porotu. S Honzou a Petrem z litomyšlského gymnázia získali první cenu ve studentské soutěži vědeckých a technických projektů – Intel ISEF, která je považována za mistrovství světa. Uspěli s robotem sestaveným téměř na koleně. Prorazili v konkurenci 1 500 projektů a tleskali jim i držitelé Nobelovy ceny. Když porotci hádali, kolik je ten robot stál (tipovali půl milionu, 200 tisíc korun), byli překvapeni částkou přes 18 000 korun.
Na počátku byl hec: sestavit robota, který bude umět nalézt lahev piva a nalít ho do skleničky. Nakonec celý tým projekt vymyslel, jeho kamarád Petr Bubeníček byl konstruktérem mechanické části a Jan Král vytvořil počítačový program a veškeré hardwarové části – mozek robota. Peníze do robota investovali společně, materiál sháněli, kde se dalo. Jejich „sponzorem“ byly převážně Sběrné suroviny.
Zatímco američtí studenti využívali konzultací s odborníky z oboru, naši si postačili s radami rodinných příslušníků a vstřícných známých. Na konstrukci robota si koupili v Baumaxu levný profil z hliníku, částečně využili i stavebnici Merkur. Celý čtvrtý roční na gymnáziu se nikdo z týmu moc nevyspal, každý den musel rozdělit čas na školu, práci v na robotovi a přípravu do školy.
V USA získali 3000 dolarů, o které se spravedlivě rozdělili a nabídku studia na tamní univerzitě. Pravděpodobně žádný ze studentů nabídku nevyužije, každý chce jít vlastní cestou. Bubeníček je ve čtvrtém ročníku gymnázia, Král studuje komunikační technologie v Brně a Votroubek pražské ČVUT.
Název projektu:
The EiMSARobot (Eight-wheeled Multifunctional Semi Automatic Robot)
Stručný obsah práce týmu z litomyšlského gymnázia a její přínos:
Předmětem práce je robot, který dokáže vyhledávat předměty pomocí vlastního programu, a manipulovat s nimi podle potřeby obsluhy - buď pomocí automatického systému, nebo manuálním řízením z počítače. Vnímání robota zajišťuje digitální kamera, která posílá snímky do počítače. Tam jsou zpracovány a probíhá vyhledávání předdefinovaného předmětu. Pokud je nalezen program, zasílá příkazy do řídicích modulů motorů. Základem pohybu jsou elektromotory, které pohybují s 8 hnanými koly a ramenem přizpůsobeným k uchopování různých předmětů.
Podrobné informace o projektu naleznete na adrese www.robots.glit.cz
Znovu se potvrdilo, že při kvalitní přípravě česká mládež dosahuje na prestižních soutěžích vynikající umístění a je plně konkurenceschopná. Česká věda nemusí mít o svou budoucnost obavy.
