Narodil se v době, kdy svět, ale především jeho rodné Spojené státy nikterak nepřály černošským snahám o zrovnoprávnění a o desegregaci. Několik měsíců po jeho narození propukl na newyorské burze „černý čtvrtek“ a zahájila se tak dosud největší hospodářská krize. Spojené státy byly postaveny před mnoho problémů, ale cokoliv bylo přednější než vyřešení občanských a volebních práv pro černochy. Tato osoba, která později získala Nobelovu cenu za mír, která duchovně i morálně podporovala snahy lidi černé pleti o prosazení svých základních práv a svobod, která byl kvůli těmto podporám a připravovaným protestům několikrát zavřen, tak tato osoba nakonec skončila jako oběť atentátu (byl zastřelen).

15.ledna 1929 se v Atlantě ve státě Georgia narodil jako druhé dítě reverenda Martina Luthera Kinga, syn Martin Luther King mladší. Bydleli v „lepší“ černošské čtvrti. Jeho otec pocházel z chudé rodiny, která byla neustále zadlužená. Díky jeho píli a snaze se mu podařilo stát duchovním, stal se pastorem Ebenezerské baptistické obce. King mladší žil relativně mládí v dostatku, jeho život byl spjatý s děním v náboženské obci. Až ve školním věku se začal pozastavovat nad tlakem rasové diskriminace. Jeho matka se mu snažila vysvětlit danou situaci a chlácholila jej. Zato jeho otec byl nesmířen s rasovými projevy nadřazenosti bílých. Po svém otci Martin získal výborné řečnické nadání, schopnost přesvědčit i strhnout osobním příkladem své posluchače. Po své matce se u něj projevila vnitřní vyrovnanost a sebejistota. Martin nejprve navštěvoval veřejnou segregovanou školu, později ho otec dal zapsat na experimentální výuku při univerzitě.

Mezitím politická scéna vykazovala bouřlivé změny. V roce 1932 ukončil svoji politickou kariéru H.Hoover, v důsledku vážné hospodářské krize, po něm nastupuje na prezidentský úřad Franclin Delano Roosevelt. V té době se začínají nad Evropou stahovat mračna fašismu, mezinárodní napětí povážlivě začalo stoupat. Snahy fašistů a komunistů o vliv ve Spojených státech se začal povážlivě šířit. Amerika se ale snažila od všech neamerických záležitostí distancovat. Sama měla hodně vnitřních problémů. V září 1939 vypukla v Evropě válka a dávala jasně najevo, že USA budou muset chtě nechtě vystoupit časem ze své neutrality a zapojit se do odstraňování nebezpečné ideologie známé jako nacismus. Když padla Francie pod tlakem Německa a v Evropě zůstala jen Anglie, která zatím úspěšně vzdorovala tlaku Hitlerovy říše, bylo jasné, že Amerika už je jedinou nadějí pro Evropu. Než však zmobilizovala svoje síly, přišla první rána od protivníka, 4. prosince 1941 napadlo Japonsko americkou základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Následujícího dne americký Kongres vyhlásil Japonsku válku.

Období 30. let a druhé světové války představovalo významnou etapu ve vývoji černošského hnutí. Došlo k hromadnému přílivu černošských obyvatel z venkova do měst. Projevy rasové diskriminace a nenávisti se stupňovaly s rostoucí snahou černochů o zrovnoprávnění s bílými obyvateli.

Školní a studentská léta prožil King mladší v Atlantě. V 15 letech začal studovat na Morehousově koleji, což byla do jisté míry rodinná tradice. Projevovalo se u něj velmi vyvinuté sociální cítění. Přemýšlel o studiu práv nebo o lékařství, chtěl přímo pomáhat lidem. Ukázalo se však, že má přirozený řečnický dar. Nic nenasvědčovalo ale tomu, že by mohl být duchovním, protože nepatřil k asketům, chodil moderně oblečen, rád sportoval a byl vždy pečlivě upraven. Byl výborným společníkem.

V roce 1948 skončil studia na Morehousově koleji a definitivně se rozhodl pro dráhu duchovního. Na podzim odešel z Atlanty Chesteru, aby se dal zapsat do Crozerova teologického semináře. King si vedle po dobu studia velmi dobře. Měl také dar přirozené autority. Během studia nacházel zálibu ve filosofii. Navštěvoval přednášky z filosofie na Pennsylvánské univerzitě. Seznámil se s myšlenkami antických filosofů od Sokrata po Aristotela. Zajímal se o Rousseaua, Hobbese, Berithana, Milla a Locka. Se vzrušením četl Rauchenbusche a pod vlivem jeho kritiky kapitalismu sáhl i po Marxovi. V něm objevil příčiny ekonomické nerovnosti, avšak základy materialistického pojetí dějin, zákony jejich sil a pohybu, byly pro hluboce věřícího Kinga nepřijatelné.

V lednu 1949 se zúčastnil ve Philadelphii přednášky doktora Mordecaie W. Johnsona, který se právě vrátil ze šestitýdenního pobytu v Indii a seznamoval své posluchače s filosofií, učením a národně osvobozeneckým bojem Mahátmy Gándhího. Byl Gándhím uchvácen, fascinoval jej jeho způsob života, ke kterému přišel G. v průběhu své pouti, byl nadšen jeho vůlí, odvahou, odhodlaností a trpělivostí. Překvapila ho jednoduchost G. myšlenky nenásilného protestu a občanské neposlušnosti, to, jak s pomocí minimálních, ale účinných prostředků dosáhl obrovských úspěchů. Tyto myšlenky jej nadchly. Rozdíl byl ale ve většinovém protestu Indů proti menšině Angličanů, oproti tomu ve Státech se znamenal významný počet černochů jen v některých městech na Jihu. A pak, rasismus a diskriminace zde obvykle byly posvěceny zákonem, především ve formě segregace veřejných prostorů, jako oddělená autobusová doprava či školy pro bílé a pro černé. Prostě většina tehdejší americké společnosti rasismus a segregaci přijímala jako obvyklou součást jejich života.

U vlády byla konzervativní demokratická strana, prezidentem Harry S. Truman. Jejich postoj k problémům uvnitř vlastní země jim „vrásky“ nedělal, vláda raději řešila poválečnou krizi ve světě. King v této době o politické ani vůdčí kariéře nesní, je rozhodnutý stát se duchovním. Ukončil Crozerův seminář jako premiant třídy, bylo mu uděleno stipendium k dalšímu studiu. Rozhodl se pro postgraduální studium na Bostonské univerzitě. Jako konzultanta si zvolil jednoho z představitelů amerického teistického personalismu – Edgara S. Brightmana. Tato personalistická škola se hlásila k dědictví Leibnizovy filosofie. Považovala osobnost za základní a nejvyšší hodnotu.

V Bostonu se King seznámil s jistou Corettou Scottovou, kterou mu „doporučila“ jeho stará přítelkyně. Pocházela z prosté farmářské rodiny. Její rodiče ale nechali všechny své děti vzdělat, protože byli přesvědčeni, že právě vzdělání je cestou k lepší budoucnosti černochů. Studovala hudbu a zpěv a chtěla se později profesionálně věnovat zpěvu. Brzy po jejich seznámení King Corettě oznámil, že se s ní chce oženit. Trvalo to pak ještě nějakou dobu a v červnu 1953 se M. L. King oženil s Corettou Scottovou v rodném městečku nevěsty v Marionu.

Po svatbě si manželé Kingovi najali byt v Bostonu. Kingovi zemřel jeho profesor Brightman a studium dokončoval pod vedením profesora DeWolfa. Pro svou doktorskou práci si vybral téma: Srovnání pojetí boha u monisty Paula Tillicha a pluralisty Henry N. Wiemana. Koncem roku 1953 ukončil studia a vrátil se na jih. Požádal o místo duchovního v Montgomery ve státě Alabama. V lednu 1954 se jel představit svým věřícím, bylo mu tehdy právě 25 let, a vystoupil s jedním ze svých nejslavnějších kázání: O třech rozměrech dokonalého života. Koncem roku 1954 se King i s Corettou nastěhovali do malé vilky v South Johnson Street 309 v Montgomery. Měl mnoho povinností a musel dokončit co nejdříve svoji doktorskou práci.

Po odevzdání práce se začal energičtěji zabývat činností pro baptistickou obec. V Montgomery se King seznámil a sblížil s Ralphem Abernathym, pastorem Prvního baptistického kostela. Přestože byli tak rozdílní, velice se spřátelili a v následujících letech spolupracovali v boji za svobodu a práva černých. Na jaře 1955 byl Kingovi udělen doktorát filosofie na Bostonské univerzitě. V listopadu 1955 se Kingovým narodila dcera Yolanda. A objevila se první puklina v „demokratické společnosti amerických obyvatel“. 1. prosince 1955 čtyřicetiletá černošská prodavačka, Rosa Parková, odmítla uvolnit v městském autobusu místo bělochovi.

V Montgomery platily přísná pravidla segregace autobusové dopravy. Na příští stanici ji odvedli přivolaní policisté. Důvodem neuposlechnutí bylo to, že ji jen bolely nohy. Je to již 10 let po skončení války, kdy vláda slibovala změny a reformaci a kdy slíbila novelizaci segregačního zákona o postavení černochů na veřejných prostorách a postupné zrušení. Celou tuto dobu černoši trpělivě čekali a nechávali se utěšovat sliby.Zorganizoval se tedy bojkot městské hromadné dopravy. Od pondělí 5. prosince 1955 neměl žádný černoch z Montgomery používat segregovaného autobusu. Úřady i policie neměli šanci na likvidaci protestu, lidé byli zavíráni, mezi nimi i King, zakazovala se náhradní doprava, šikana nezabírala.

Nastoupilo pak tedy hrubé násilí. Někdo podnikl bombový útok na dům Kingových. 13. prosince proběhl soudní proces s Kingem, ohledně bojkotů (zákaz bojkotů byl starý zákon z dob občanské války). Nadějí bylo pramálo, ale přišla zpráva, že Nejvyšší soud Spojených států prohlásil předpisy státu Alabama o segregaci autobusové dopravy za protiústavní a nařídil jejich zrušení. Montgomery znamenalo vítězství. I přes provokace rasistů a pumové útoky na několik kostelů nebyli žádní mrtví. King shrnul význam akce v Montgomery v knize Velký krok ke svobodě, která vyšla v roce 1958.

V lednu 1957 byla založena nová organizace, která dostala název Jižní konfederace křesťanského vedení, která měla pomáhat v boji proti segregaci a diskriminaci černochů. Do čela byl zvolen M. L. King. 17. května 1957 se před pomníkem Abrahama Lincolna ve Washingtonu konala Prosebná pouť svobody. Viceprezident R. Nixon pozval Kinga a Abernathyho na konzultaci. Na Kinga udělal pramalý dojem, později pak uznal že s ním bylo jednání jen ztrátou času. 23. června si prezident Eisenhower pozval představitele černošských organizací, takže zde byl i King a Abernathy. Předložili mu svůj manifest ohledně volebního práva, o desegregaci školství a zrovnoprávnění občanských práv pro černochy. Prezident ale tyto věci radikálně řešit nechtěl, byl pro malý postup řešení, zachoval se jako pravý konzervativec.

Kniha Velký krok ke svobodě vyšla 14. září a King odjel do New Yorku. V sobotu 20. září se ho nějaká černošská žena pokusila zabít nožem. Kingovi se přestěhovali do Atlanty. Počátkem roku 1959 dostal King pozvání do Indie k přednáškovému turné. King v únoru odcestoval i s manželkou, aby poznal vlast svého největšího vzoru – Mahátmy Gándhího. Na jaře 1960 soud státu Alabama podal na Kinga žalobu za daňové podvody. Kinga to úplně zdrtilo. Naštěstí ho jeho žena a přátelé přesvědčili, že se nemá vzdávat. Protože se jednalo o vykonstruované obvinění, pravda nakonec vyšla najevo a výrok poroty zněl >> nevinen <<. 19. října při protestní akci „seat-in“ zatkla policie všechny účastníky protestu. Někteří byli propuštěni, avšak Kinga zadrželi. Měl totiž podmínku. 25. října byl odsouzen ke 4 měsícům nucených prací. Nezůstal tam však celou dobu, o Kingovo propuštění se prosadil tehdejší senátor Kennedy.

Za necelý měsíc se konaly prezidentské volby a J. F. Kennedy zvítězil snad nejtěsnějším poměrem hlasů v dějinách. Světová krize, v této době označovaná jako „studená válka“, nabírala na vážnosti a každou chvíli mohla přejít ve 3. světovou válku. Na americkém kontinentě se začala probouzet mládež a především studenti. Typickým rysem studentského prostředí se stalo rozčarování a nesouhlas se schématy uznávaných společenských hodnot, kterými se řídila generace rodičů. Mladí odmítali životní perspektivu honby za penězi a úspěchem.

V roce 1961 založili studenti Michiganské univerzity organizaci Studenti a demokratickou společnost – stala se jednou z největších a nejvlivnějších v celých Spojených státech. Ustavující dokument, známý pod názvem Port Huronský manifest, jasně mluvil o stísněném pohledu studentů a mládeže do světa, který jednou bude jejich, naráží na brutalitu společnosti a staví se proti odosobnění, které dělá z člověka věc. Část studentů se proto a počátku 60. let zapojila do protestních akcí černošského hnutí, ve kterém viděli podobné myšlenky, cíle a ideály. V roce 1961 se objevila nová forma boje proti rasové diskriminaci. Kongres rasové rovnosti začal pořádat tzv. jízdy svobody. 9. května 1961 vyjely první dva autobusy z Washingtonu do New Orleans. První autobus byl v Annistonu rasisty zničen, druhý dojel až do Montgomery. Tam byl rovněž přepaden a cestující surově zbiti. King přijel 21. května do Montgomery a uspořádal s Prvním baptistickém kostele R. Abernathyho kázání o nenásilí. Kostel ale obklíčili rasisté a kameny zahnali černochy zpět do kostela a tam je drželi, dokud nezasáhla policie.

Vytvořil se koordinační výbor a do jeho čela byl zvolen M. L. King. V Albaně navrhnul protestní pochod k městské radnici, ten se konal 16. prosince 1962 a zúčastnilo se ho asi 250 demonstrantů. Policie zatkla Kinga a Abernathyho, byli postaveni před soud za podněcování nepokojů a odsouzeni ke 14 dnům vězení, nebo 178 dolarů pokuty. Odmítli zaplatit a odešli do vězení. Někdo neznámý ale pokutu zaplatil a tak byli oba propuštěni. V červnu byl King a Abernathy opět zatčeni a po několika dnech, kdy se k nim dozorci chovali slušně propuštěni. King poté začal organizovat novou masovou demonstraci, ale tady zasáhla federální vláda a demonstraci zakázala. Kingovi bylo doporučeno ministrem spravedlnosti Kennedym, aby opustil Albanu.

Byl to jeden z dílčích neúspěchů boje černochů proti diskriminaci. Na Velký pátek se King i Abernathy nechali zatknout. Uvěznili je odděleně a zakázali jim jakýkoli styk s rodinami a známými. Paní Kingové se právě narodilo čtvrté dítě – dcera Bernice. Z obavy o manželův život se pokusila zatelefonovat do Bílého domu. Nejprve ji spojili s ministrem spravedlnosti R. Kennedym, následující den jí zavolal sám prezident Kennedy a oznámil jí, že posílá do Birminghamu FBI, aby celou věc prošetřila. Po Kingově zatčení zveřejnila skupina bílých duchovních Výzvu k zákonnosti, pořádku a zdravému rozumu, kde se říkalo, že King je přivandrovalec podněcující nepokoje a násilí ve městě.

King odpověděl v otevřeném dopise, známém jako List z Birminghamského vězení. Reagoval na osočení: „ Nemohu sedět v Atlantě a nereagovat na to, co se děje v Birminghamu. Nespravedlnost, ať se děje kdekoli, je hrozbou spravedlnosti všude. Všechny nás spojuje nit vzájemnosti vpletená do šatu společného osudu. To co trápí jednoho z nás, týká se nás všech…(…). Bohužel tradice vydává jasné svědectví o tom, že privilegované skupiny se velmi zřídka dobrovolně vzdávají svých privilegií. Hořká zkušenost nás naučila, že utlačovatelé nikdy nedají sami svobodu utlačovaným – je třeba si ji vyžádat.“ King byl propuštěn 20. dubna a okamžitě se ujal organizování dalších akcí. Dne 2. května černoši uspořádali protestní pochod mládeže, kterého se zúčastnili především studenti. Došlo k masovému zatýkání, a k brutálnímu násilí. Kennedy poslal do Birminghamu svého zplnomocněnce Burka Marshalla, aby se ujal prostředníka při komunikování.

Dne 10. května došlo k dohodě mezi zástupci městské správy a černošskými představiteli. Všechny požadavky černochů byly vyplněny a začala pracovat i komise, složená z bílých i černých starších občanů, a společná obchodní komora. Události ve státě Alabama donutily prezidenta a Kongres k větší aktivitě. Ratifikace návrhu XXIV. dodatku k Ústavě Spojených států amerických nabyla právní platnosti až 5. února 1964. Dne 19. června 1963 předložil prezident Kennedy Kongresu návrh zákona o občanských právech.

Pod vedením dvou set černošských duchovních se 28. srpna 1963 do Washingtonu sjelo kolem 1/4 miliónu demonstrantů; 1/5 z nich tvořili běloši. Královna gospelu Mahalia Jacksonová zahájila Tupili mne, posmívali se mi a pak postupně přicházeli k mikrofonu organizátoři a účastníci protestních akcí. Poslední vystoupil na pódium M.L.King a pronesl projev, který vešel do dějin pod názvem Mám sen. 15. září v Birminghamu vybuchly v jednom z baptistických černošských kostelů bomby a výbuch zabil 4 černošská děvčátka. 22. listopadu 1963 při návštěvě Dallasu ve státě Texas byl zastřelen prezident Spojených států Kennedy. King si Kennedyho vážil jako politika. Na Kennedyho místo nastoupil viceprezident Lyndon B. Johnson.

V roce 1964 se Kingovi dostalo jako vůdci černošského hnutí a veřejnému činiteli významných poct, jeho slovo mělo velký vliv, jeho autorita zchlazovala „horké hlavy“. V lednu 1964 vyhlásil časopis Time M. L. Kinga za muže roku. Vydal knihu Proč nemůžeme čekat?, která rekapitulovala historický vývoj amerických černochů od dob otroctví po současnost. V říjnu 1964 přišla Kingovi nečekaná zpráva. Byla mu udělena Nobelova cena za mír. 10. prosince mu v Oslu byla cena předána za účasti krále Olafa V. Po návratu domů se hned začal věnovat další organizaci, pochodu Selma – Montgomery, měl se uskutečnit 7. března 1965. Akce byla ale brutálně zastavena polici na rozkaz guvernéra Wallace. Probíhalo zatýkání, a Johnson 15. března vystoupil s projevem, kde se snažil situaci uklidnit. Protože se situace neuklidnila, byl nucen 20. března vydat příkaz, aby ministr obrany za pomoci armády zabránil dalšímu násilí.

Pochod Selma – Montgomery byl oficiálně povolen a měl proběhnout pod ochranou Národní gardy. V sobotu 21. března vykročilo 3200 účastníků pochodu na 80 kilometrovou trasu. Do Montgomery došlo 25 000 demonstrantů. Účastníci shromáždění vyzvali guvernéra Wallace, aby přijal jejich zástupce. Nejdřív odmítl, King pohrozil hospodářským bojkotem a nakonec souhlasil. 9. srpna 1965 odhlasoval Senát i Kongres zákon o volebním právu pro černé obyvatelstvo. Léto 1965 bylo ve znamení bouří v černošských gethech, propukalo násilí a nepokoje. Důvodem byla bída, špatné životní podmínky, nezaměstnanost a nedostupnost vzdělání. V lednu 1966 se vedení Jižní konfederace přesunulo do Chicaga. King odmítl bydlet v hotelu a najal si byt v chudinské čtvrti, aby pochopil život tamějších lidí. Jeho zážitky byly otřesné, ale zkušenosti, které tam nabyl mu pak pomohly v mnoha případech. King vystoupil proti mezinárodní politice prezidenta Johnsona a jeho vlády, která se začala vměšovat do problémů v jihovýchodní Asii.

Za to byl mnoha přáteli, stoupenci a vůdci ostatních černošských organizací odsouzen. Vytýkali mu, že se jmenuje do záležitostí, jež nemají s černošským hnutím nic společného. Asi nejslavnější bylo Kingovo vystoupení 4. dubna 1967 v New Yorku, kde se kriticky vyjádřil k válce ve Vietnamu. 15. dubna se konal pochod 100 000 Američanů do Washingtonu, v čele kráčel King a pořádalo se mnoho protestních akcí pro ukončení války. Jedna z akcí, konaná 23. března 1968 v Memphisu přerostla opět v násilí a King a Abernathy se rozhodli, že odjedou do Memphisu a pokusí se situaci zvládnout. Ve středu 3. dubna King odlétá se svým doprovodem odlétl do Memphisu, ten večer ještě promluvil ke shromáždění v Claybornském kostele.

Následujícího dne se v hotelu Lorraine, kde byl ubytován, King radil se svým bratrem ohledně kázání. King vyšel na balkón, aby pozdravil své přátele, jež na něj čekali dole. V tom zazněla rána a King se svezl po zábradlí k zemi. Kinga pak odvezli do nemocnice sv. Josefa. Zachránit se ho ale nepodařilo. Zemřel 4. dubna 1968 kolem 19 hodiny. V neděli 7. dubna 1968 vystoupil Johnson s oficiálním projevem a vyhlásil den národního smutku. O dva dny později se konal v Atlantě pohřeb. Na jeho náhrobek vytesali prostá slova staré písně amerických otroků:

Konečně svoboden, konečně svoboden,
díky Bohu všemohoucímu,
konečně svoboden.

Vraha se nepodařilo najít, později se objevila jedna osoba, která byla obžalovaná z toho činu, ale důkazy nebyly zcela jasné a usvědčující. Ve stejném roce byl zastřelen i kandidát na prezidentský úřad R. Kennedy, bývalý ministr spravedlnosti.

M. L. King byl jedním z největších humanistických myslitelů, který bránil zájmy utlačovaných a jemuž se dostalo nejvíce ocenění a poct. Jeho smrt byla tragédií pro celou komunitu černochů, kteří se snažili o rovnoprávnost ve své rodné zemi.

Autor: Luděk Žatečka