Je suverénně nejbohatším českým zaměstnancem a šéfem polostátní společnosti, která dnes rozsahem svých aktivit zdaleka přesahuje hranice České republiky. Jen za minulý rok si přišel na neskutečných 677 milionů korun. Jeho jméno je Martin Roman,...
Životopis
Je suverénně nejbohatším českým zaměstnancem a šéfem polostátní společnosti, která dnes rozsahem svých aktivit zdaleka přesahuje hranice České republiky. Jen za minulý rok si přišel na neskutečných 677 milionů korun. Jeho jméno je Martin Roman, jeho hvězda ve 38 let letech stoupá do závratných výšin.
Martin Roman se narodil v roce 1969 v severomoravském Havířově. Gymnázium vychodil v Havířově, poté cílevědomý žák odešel na pražskou právnickou fakultu. Dveře do byznysu mu však otevřely spíše jeho studijní stáže ve Švýcarsku a Německu – díky tam sepsané seminární práci o českém maloobchodě zaujal hned několik německých společností, kterým se pokoušel práci prodat. Těžil tak z toho, že bylo krátce po revoluci a v Německu byl o českém maloobchodu nedostatek informací. Vybral si firmu Wolf Bergstrasse a ta ho v Česku jmenovala ředitelem prodeje.
Romanovi se tak podařilo to, co se dnes již povede málokomu – kromě letních brigád nikdy v podstatě nepracoval na jako řadový pracovník a rovnou ze školy nastoupil na vysoký manažerský post. V době, kdy nastoupil, neměl ještě ani dostudovanou vysokou školu. Firma zabývající se výrobou a prodejem chipsů však Romana dlouho neudržela, již po roce putoval dále.
Pětadvacetiletému Romanovi se totiž podařil husarský kousek a prošel výběrovým řízením na post generálního ředitele Janky Radotín, výrobce vzduchotechniky. Podnik se v době, kdy do něj Roman nastoupil, zmítal v hospodářských problémech a bylo nutné sáhnout k drastickému propouštění – firma se musela zbavit 50% svých zaměstnanců. Za pomoci schopných lidí, kterými se obklopil, se mu však podařilo společnost zachránit a prodat ji americké firmě Lennox, která s sebou přinesla tolik potřebný kapitál.
V roce 2000 byl již Roman považován za velmi schopného manažera a tak se mu podařilo získat pozici generálního ředitele v plzeňském Škoda Holdingu. Především díky podpoře IPB a Komerční banky, dvou největších věřitelů. Roman stál opět před složitým úkolem, jak ekonomicky ozdravit zmírající strojírenský kolos. Nakonec se mu to podařilo za pomoci štědré podpory sociálnědemokratické vlády a nakonec prodejem holdingu Antonínu Koláčkovi.
Když se v roce 2003 začal hledat nástupce Jaroslava Míla jako generálního ředitele ČEZu, Roman nezaváhal a u jemu nakloněné vlády ČSSD zabojoval. Dne 1. dubna 2004 pak skutečně obsadil nejvyšší post v největší české společnosti.
Pod Romanovým vedením se ČEZ začal měnit ve společnost evropského formátu. Byla zahájena expanze do Polska a též do Bulharska. Zatím poslední velká investice pak putovala do maďarského koncernu MOL, který má skrze výstavbu plynových elektráren otevřít ČEZu dveře do Slovinska, Slovenska či Chorvatska.
Mezi nejbohatší lidi v České republice se šéf ČEZu zařadil díky možnosti využít opčního programu společnosti. Především díky drahé elektřině rostly zisky ČEZu, byl dostatek peněz na zahraniční akvizice a hodnota společnosti strmě rostla. Roman mohl využít práva nakoupit více než 600.000 akcií za 139 korun (hodnota v okamžiku, kdy do ČEZu nastoupil) a následně je prodat za tržní cenu, tedy 1350 korun. Stejné možnosti mohli využít i další vysoce postavení manažeři ČEZu, Roman však vydělal zdaleka nejvíce.
Hlavně díky těmto pohádkovým odměnám si Roman mohl dovolit stát se jedním z největších českých filantropů. Sto milionů korun totiž věnoval na projekt soukromého gymnázia Nový PORG, které by mělo vedle Kellnerova Open Gate patřit k nejprestižnějším středním školám v republice. Ředitelem gymnázia je syn prezidenta Václava Klause – Václav Klaus mladší.
Podle blízkých spolupracovníků patří k Romanovým nejsilnějším stránkách schopnost motivovat lidi a především obklopit se těmi správnými. Je též ochoten naslouchat svým podřízeným a akceptovat jejich konstruktivní připomínky.
V poslední době se též často hovoří o Romanových možných politických ambicích. V byznysu v necelých čtyřiceti letech získal již prakticky všechno, čeho může dosáhnout. Stojí v čele společnosti, která svým významem přesahuje hranice ČR. I Romanovy politické ambice by tak musely směřovat co nejvýše. Pravděpodobně na úřad premiéra či prezidenta. Roman údajně na střední škole tvrdil, že se jednou prezidentem stane. Nechme se překvapit.
Martin Roman se narodil v roce 1969 v severomoravském Havířově. Gymnázium vychodil v Havířově, poté cílevědomý žák odešel na pražskou právnickou fakultu. Dveře do byznysu mu však otevřely spíše jeho studijní stáže ve Švýcarsku a Německu – díky tam sepsané seminární práci o českém maloobchodě zaujal hned několik německých společností, kterým se pokoušel práci prodat. Těžil tak z toho, že bylo krátce po revoluci a v Německu byl o českém maloobchodu nedostatek informací. Vybral si firmu Wolf Bergstrasse a ta ho v Česku jmenovala ředitelem prodeje.
Romanovi se tak podařilo to, co se dnes již povede málokomu – kromě letních brigád nikdy v podstatě nepracoval na jako řadový pracovník a rovnou ze školy nastoupil na vysoký manažerský post. V době, kdy nastoupil, neměl ještě ani dostudovanou vysokou školu. Firma zabývající se výrobou a prodejem chipsů však Romana dlouho neudržela, již po roce putoval dále.
Pětadvacetiletému Romanovi se totiž podařil husarský kousek a prošel výběrovým řízením na post generálního ředitele Janky Radotín, výrobce vzduchotechniky. Podnik se v době, kdy do něj Roman nastoupil, zmítal v hospodářských problémech a bylo nutné sáhnout k drastickému propouštění – firma se musela zbavit 50% svých zaměstnanců. Za pomoci schopných lidí, kterými se obklopil, se mu však podařilo společnost zachránit a prodat ji americké firmě Lennox, která s sebou přinesla tolik potřebný kapitál.
V roce 2000 byl již Roman považován za velmi schopného manažera a tak se mu podařilo získat pozici generálního ředitele v plzeňském Škoda Holdingu. Především díky podpoře IPB a Komerční banky, dvou největších věřitelů. Roman stál opět před složitým úkolem, jak ekonomicky ozdravit zmírající strojírenský kolos. Nakonec se mu to podařilo za pomoci štědré podpory sociálnědemokratické vlády a nakonec prodejem holdingu Antonínu Koláčkovi.
Když se v roce 2003 začal hledat nástupce Jaroslava Míla jako generálního ředitele ČEZu, Roman nezaváhal a u jemu nakloněné vlády ČSSD zabojoval. Dne 1. dubna 2004 pak skutečně obsadil nejvyšší post v největší české společnosti.
Pod Romanovým vedením se ČEZ začal měnit ve společnost evropského formátu. Byla zahájena expanze do Polska a též do Bulharska. Zatím poslední velká investice pak putovala do maďarského koncernu MOL, který má skrze výstavbu plynových elektráren otevřít ČEZu dveře do Slovinska, Slovenska či Chorvatska.
Mezi nejbohatší lidi v České republice se šéf ČEZu zařadil díky možnosti využít opčního programu společnosti. Především díky drahé elektřině rostly zisky ČEZu, byl dostatek peněz na zahraniční akvizice a hodnota společnosti strmě rostla. Roman mohl využít práva nakoupit více než 600.000 akcií za 139 korun (hodnota v okamžiku, kdy do ČEZu nastoupil) a následně je prodat za tržní cenu, tedy 1350 korun. Stejné možnosti mohli využít i další vysoce postavení manažeři ČEZu, Roman však vydělal zdaleka nejvíce.
Hlavně díky těmto pohádkovým odměnám si Roman mohl dovolit stát se jedním z největších českých filantropů. Sto milionů korun totiž věnoval na projekt soukromého gymnázia Nový PORG, které by mělo vedle Kellnerova Open Gate patřit k nejprestižnějším středním školám v republice. Ředitelem gymnázia je syn prezidenta Václava Klause – Václav Klaus mladší.
Podle blízkých spolupracovníků patří k Romanovým nejsilnějším stránkách schopnost motivovat lidi a především obklopit se těmi správnými. Je též ochoten naslouchat svým podřízeným a akceptovat jejich konstruktivní připomínky.
V poslední době se též často hovoří o Romanových možných politických ambicích. V byznysu v necelých čtyřiceti letech získal již prakticky všechno, čeho může dosáhnout. Stojí v čele společnosti, která svým významem přesahuje hranice ČR. I Romanovy politické ambice by tak musely směřovat co nejvýše. Pravděpodobně na úřad premiéra či prezidenta. Roman údajně na střední škole tvrdil, že se jednou prezidentem stane. Nechme se překvapit.