Přestože za závratným bohatstvím jednoho z nejbohatších mužů planety stojí výpočetní technika, je to především marketingové mistrovství, které posunulo jeho firmu Dell k hvězdným výšinám na poli prodeje počítačů. Dellův direct marketing se dostal...
Životopis
Přestože za závratným bohatstvím jednoho z nejbohatších mužů planety stojí výpočetní technika, je to především marketingové mistrovství, které posunulo jeho firmu Dell k hvězdným výšinám na poli prodeje počítačů. Dellův direct marketing se dostal i do učebnic.
Michael se narodil 23. února 1965 v texaském Houstonu v rodině zubaře a burzovní makléřky. Díky matčině povolání měl již odmalička styk s byznysem a sám začal ve skutečně ranném věku. Ve dvanácti začal sbírat známky a rozhodl se s nimi i obchodovat, nechtělo se mu však platit poplatky filatelistům, proto s kamarádem vytvořily katalog svých známek a prodávali je přímo. Dell díky tomu prý vydělal dva tisíce dolarů.
Podobně chytrým způsobem postupoval o pár let později, kdy prodával předplatné novin. Vybral dvě skupiny osob, které patřily k největším novým předplatitelům – novomanžele a lidi, kteří se právě přistěhovali. Získal od úřadů jejich seznamy a pak je přímo kontaktoval. Metoda slavila úspěch a Dell tak ještě na střední škole jezdil v BMW, na které si sám vydělal.
Skutečným podnikáním se však staly až počítače. Michael jimi byl fascinován již odmalička, traduje se historka, že se mu podařilo přemluvit rodiče, aby mu koupili tehdy ještě drahý Apple II. Když ho ale přinesl domů, vyděsil rodiče tím, že stroj rozebral, aby zjistil, jak funguje. Později se naučil počítače skládat a upgradovat, dělal to však zprvu jen pro kamarády a známé.
Po skončení střední školy Dell nastoupil podle přání rodičů na medicínu, při studiu však na kolejích montoval počítače pro ostatní studenty a docházku zanedbával. Netrvalo příliš dlouho a s lékařstvím skončil úplně. Založil si vlastní firmu a začal prodávat počítače. V květnu 1983 ji zapsal jako Dell Computer Corporation.
Prodeje počítačů se neustále zvyšovaly, počet zaměstnanců rostl, a tak Dell zakrátko najal developera, který měl pro firmu vytvořit vlastní procesor. Ten byl daleko rychlejší než procesor konkurenčního IBM, navíc Dell prodával za nižší ceny, a tak tržby raketově vzrostly na 60 milionů dolarů již v roce 1986.
Přestože nikdo neočekával, že bude prodej počítačů po telefonu fungovat, stalo se tak. Dell nechával svým zákazníkům absolutní volnost v konfiguraci sestavy, zatímco jiné společnosti měly sestavy již vytvořené. Aby vyvážil nevýhodu toho, že zákazníci nemohou vidět počítač před nákupem, dal jim měsíční záruku na vrácení peněz.
Ani Dell při podnikání nebyl neomylný. Poprvé se spálil v době, kdy nakupoval příliš mnoho čipů a ty se mu pak nedařilo prodávat, poněvadž byly zastaralé. Podruhé, když přišel s modelem Olympic, který byl výkonnostně daleko vepředu před konkurencí. Zákazníci ho však nekupovali, neboť jim stačily méně výkonné modely a odmítali si připlácet. Dell se však ze svých chyb vždy dokázal poučit.
Společnosti se též podařilo zachytit nástup internetu, svoji stránku otevřela již v roce 1994 a o chvíli později již přes ni i prodávala. V roce 2000 pak prodej online překonal hranici 50 milionů dolarů denně!
Dellovou další silnou stránkou byla ochota sdílet moc ve firmě se zkušenějšími a sdílet s nimi pravomoci, což u mnoha šéfů velkých firem není samozřejmé. Také díky tomu se mu podařilo vyvarovat chyb a vést společnost úspěšně. Dell dokonce v roce 2004 odstoupil z funkce výkonného ředitele společnosti a předal ji Kevinu Rollinsovi, údajně proto, že fakticky většinu zásadních rozhodnutí v té době již Rollins činil.
Hlavní výhodu v konkurenceschopnosti mu však poskytuje právě přímý model prodeje, jelikož mu díky odstranění nutnosti platit marže maloobchodníkům poskytuje možnost tlačit ceny dolů. Právě cenová válka a soustředění se na zákazníka mu dovolila stát se v roce 2003 největším producentem počítačů na světě.
Podle žebříčku Forbesu z roku 2006 patří Dellovi mezi světovými boháči 12. místo. Jeho jmění se pohybuje okolo 17 miliard dolarů, a tak z něj příliš neukrojilo ani 50 milionů, které věnoval Universitě v Austinu, kde kdysi chvíli studoval. Podniká už také i mimo počítače, patří mu například obrovský hotelový komplex na Hawaii či síť restaurací Steak n Shake. Dell je ženatý, se ženou Susan má čtyři děti.
Michael se narodil 23. února 1965 v texaském Houstonu v rodině zubaře a burzovní makléřky. Díky matčině povolání měl již odmalička styk s byznysem a sám začal ve skutečně ranném věku. Ve dvanácti začal sbírat známky a rozhodl se s nimi i obchodovat, nechtělo se mu však platit poplatky filatelistům, proto s kamarádem vytvořily katalog svých známek a prodávali je přímo. Dell díky tomu prý vydělal dva tisíce dolarů.
Podobně chytrým způsobem postupoval o pár let později, kdy prodával předplatné novin. Vybral dvě skupiny osob, které patřily k největším novým předplatitelům – novomanžele a lidi, kteří se právě přistěhovali. Získal od úřadů jejich seznamy a pak je přímo kontaktoval. Metoda slavila úspěch a Dell tak ještě na střední škole jezdil v BMW, na které si sám vydělal.
Skutečným podnikáním se však staly až počítače. Michael jimi byl fascinován již odmalička, traduje se historka, že se mu podařilo přemluvit rodiče, aby mu koupili tehdy ještě drahý Apple II. Když ho ale přinesl domů, vyděsil rodiče tím, že stroj rozebral, aby zjistil, jak funguje. Později se naučil počítače skládat a upgradovat, dělal to však zprvu jen pro kamarády a známé.
Po skončení střední školy Dell nastoupil podle přání rodičů na medicínu, při studiu však na kolejích montoval počítače pro ostatní studenty a docházku zanedbával. Netrvalo příliš dlouho a s lékařstvím skončil úplně. Založil si vlastní firmu a začal prodávat počítače. V květnu 1983 ji zapsal jako Dell Computer Corporation.
Prodeje počítačů se neustále zvyšovaly, počet zaměstnanců rostl, a tak Dell zakrátko najal developera, který měl pro firmu vytvořit vlastní procesor. Ten byl daleko rychlejší než procesor konkurenčního IBM, navíc Dell prodával za nižší ceny, a tak tržby raketově vzrostly na 60 milionů dolarů již v roce 1986.
Přestože nikdo neočekával, že bude prodej počítačů po telefonu fungovat, stalo se tak. Dell nechával svým zákazníkům absolutní volnost v konfiguraci sestavy, zatímco jiné společnosti měly sestavy již vytvořené. Aby vyvážil nevýhodu toho, že zákazníci nemohou vidět počítač před nákupem, dal jim měsíční záruku na vrácení peněz.
Ani Dell při podnikání nebyl neomylný. Poprvé se spálil v době, kdy nakupoval příliš mnoho čipů a ty se mu pak nedařilo prodávat, poněvadž byly zastaralé. Podruhé, když přišel s modelem Olympic, který byl výkonnostně daleko vepředu před konkurencí. Zákazníci ho však nekupovali, neboť jim stačily méně výkonné modely a odmítali si připlácet. Dell se však ze svých chyb vždy dokázal poučit.
Společnosti se též podařilo zachytit nástup internetu, svoji stránku otevřela již v roce 1994 a o chvíli později již přes ni i prodávala. V roce 2000 pak prodej online překonal hranici 50 milionů dolarů denně!
Dellovou další silnou stránkou byla ochota sdílet moc ve firmě se zkušenějšími a sdílet s nimi pravomoci, což u mnoha šéfů velkých firem není samozřejmé. Také díky tomu se mu podařilo vyvarovat chyb a vést společnost úspěšně. Dell dokonce v roce 2004 odstoupil z funkce výkonného ředitele společnosti a předal ji Kevinu Rollinsovi, údajně proto, že fakticky většinu zásadních rozhodnutí v té době již Rollins činil.
Hlavní výhodu v konkurenceschopnosti mu však poskytuje právě přímý model prodeje, jelikož mu díky odstranění nutnosti platit marže maloobchodníkům poskytuje možnost tlačit ceny dolů. Právě cenová válka a soustředění se na zákazníka mu dovolila stát se v roce 2003 největším producentem počítačů na světě.
Podle žebříčku Forbesu z roku 2006 patří Dellovi mezi světovými boháči 12. místo. Jeho jmění se pohybuje okolo 17 miliard dolarů, a tak z něj příliš neukrojilo ani 50 milionů, které věnoval Universitě v Austinu, kde kdysi chvíli studoval. Podniká už také i mimo počítače, patří mu například obrovský hotelový komplex na Hawaii či síť restaurací Steak n Shake. Dell je ženatý, se ženou Susan má čtyři děti.