Mezi 191 kandidáty na Nobelovu cenu míru v roce 2006 byli favority především finský mírový vyjednávač Martti Ahtisaari a či bývalý australský ministr zahraničí Gareth Evans, dnes aktivní na poli mezinárodní bezpečnosti. Cenu jim však překvapivě vyfoukl bangladéšský finančník Muhammad Junus se svým projektem banky pro chudé.

Muhammad Junus se narodil 28. června 1940 ve vesnici Bathua, nicméně jeho rodina se po několika letech přesunula do města Čitagongu, kde měl jeho otec obchod se šperky.

Junus byl odmalička vynikající student a po ukončení střední školy nastoupil na univerzitu v hlavním městě Dháce, kde studoval ekonomii. Po úspěšném zakončení studií se přesunul zpět do Čitagongu, kde přednášel na vysoké škole. V roce 1969 pak získal doktorát na Vanderbiltově univerzitě v Tenessee a následující tři roky působil na americké univerzitě.

V roce 1972 se Junus vrátil do Bangladéše a přemýšlel, jak by se dalo pomoci chudým, kterých je v zemi obrovské množství – 45% lidí v zemi žije pod hranicí chudoby. Junus vymyslel banku, která by půjčovala peníze i těm nejchudším, jelikož těm běžné finanční instituce nechtějí prostředky půjčit v obavě, že by jim je nikdo nesplatil zpět. Formálně banka Gramín, jak ji Junus pojmenoval, vznikla v roce 1976.

První Janusova půjčka v celkové hodnotě 27 dolarů putovala k 42 ženám z vesnice Jobra blízko univerzity. Tyto ženy vyráběly nábytek, ale na bambus, který tvořil hlavní surovinu na jeho výrobu, si museli půjčovat od místních boháčů, kteří byli de facto lichváři, jelikož půjčovali na vysoký úrok.
Banka pro chudé se velmi rychle stala velkým úspěchem, jelikož umožnila spoustě chudých lidí za pomoci postavit se na vlastní nohy, a to za pomoci minimálního kapitálu. Zatímco tradiční schéma chudých lidí bylo „malý příjem, malé či žádné úspory a malé či žádné investice“, Janusův model půjček umožnil schéma „nízký příjem, finanční injekce, investice, větší příjem, větší úspory, větší investice, větší příjem…“

Mikroúvěrování, jak se Janusovu modelu říká, se záhy rozšířilo po rozvojovém světě, ale nejen tam. Manželka bývalého prezidenta Billa Clintona Hillary v roce 2000 chválila, jak tento systém pomáhá nejchudším i Arkansasu ve Spojených státech.

Banka Tramín dodnes půjčila prostředky ve výši přesahující 5 miliard dolarů. Půjčilo si u ní přes 5 milionů Bangladéšanů, v naprosté většině ženy. Kromě mikroúvěrování slouží též k financování větších projektů, které mohou chudým pomoci. Lze si tak vzít úvěr na vybudování zavlažovací sítě, postavení domu či na studia.

Junus sám žije stále prostým životem. Není ani vlastníkem Gramínu, ten patří z desíti procent bangladéšské vládě a ze zbytku převážně chudým, kterým zároveň pomáhá. Za svoji práci získal bezpočet mezinárodních ocenění, navíc více než dvacítku čestných doktorátů po celém světě.
Vyvrcholením uznání Janusovy práce bylo pak udělení ceny míru v roce 2006. Ta byla udělena zároveň jemu i Gramínu, za „jejich snahu budovat ekonomický a sociální rozvoj zespodu“.
Junus sám chce využít peníze, které dostal v rámci Nobelovy ceny, k vybudování společnosti, která by produkovala levné, ale přitom nutričně vydatné jídlo pro chudé. Prodávat ho míní bez jakéhokoli zisku. Bankéř chudých tak bude pokračovat ve svém životním poslání odstranit chudobu z Bangladéše. Vzhledem k ekonomickým statistikám však zemi čeká ještě dlouhá a složitá cesta.