Ing. Pavel Hrnčíř
Volební kraj: Moravskoslezský
Klub: ODS
Poslanecká sněmovna (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)

Osobní data:
narozen 23.3.1961 v Bílovci, ženatý, dvě dcery, zdravotní stav dobrý, nekuřák
Vzdělání:
Vysoké učení technické v Brně, fakulta stavební (1984 – 1980)
Střední průmyslová škola v Ostravě (1980 – 1976)
Základní škola v Těškovicích a Bílovci (1976 – 1967)

Kurzy a semináře:
Institut svazu průmyslu a národní vzdělávací fond
Manažerská produktivita přelomu roku 1995 - 1996
Profese:
Poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR od 1998
Zástupce starosty města Bílovce (1998 – 1990)
Městský národní výbor v Bílovci, odbor výstavby a životního prostředí – zástupce vedoucího (1990 – 1984), stavební technik
Ostatní:
ŘP sk. A, B
Jazykové znalosti: angličtina, ruština, slovenština
Záliby: turistika, lyžování, jízda na koni, literatura faktu
Osobnostní profil:
preciznost, zodpovědnost, organizační schopnosti, vytrvalost

Život a já…
Čas neúprosně běží každému z nás… Nejčastěji si to uvědomím, když mi do vínku přibude další rok. Ale vzápětí mi dojde, že čas nejen bere, ale i dává… Nové zkušenosti, nové poznatky a nová poučení… Už bych téměř mohl vydat Murphyho zákony v mém podání, ale protože vím, že zdaleka by nebyly tak vtipné a poučné, ani se o to nepokouším… Jen se tak někdy zamyslím, co všechno se za ta léta, co jsem poslancem parlamentu, v mém životě změnilo a co naopak zůstalo stejné…Například se nezměnilo mé politické motto o nároku občana na osobní svobodu. Stále se jím ve své politické praxi řídím… A beru každého člověka jako jedince, kterému se snažím pomoci. Nezměnil se ani můj vztah k městu Bílovec, ve kterém bydlím se svou rodinou, kde jsem vyrostl, kde mám řadu kamarádů, kteří kamarády zůstali po celou dobu, kdy jsem více v Praze než doma. Stále rád potkávám staré známé, prohodím s nimi pár slov a s potěšením si popovídám se svými spoluobčany, někteří mne znají ještě jako malého kluka.

Mám rád Nový Jičín, kde mám svou kancelář a kde mne občané se svými problémy navštěvují. Mezi mé neoblíbenější krajiny patří Oderské vrchy a Beskydy, často do této nádherné krajiny vyrážíme s rodinou i známými na cyklistiku, nebo na pěší túry. V té chvíli si uvědomím to, co před lety: Jak je tu krásně a jak jsem rád, že mohu žít právě tady. To víte, že jsem si na Prahu za ty roky zvykl, vždyť je také neskutečně krásná a ne nadarmo se jí říká klenot Evropy. Rád do matičky měst jezdím, ale ještě raději se vracím zpátky. Domů. To místo už mám zakódováno někde hluboko v srdci. Možná právě proto mě nikdy nenapadlo, že bych se do Prahy odstěhoval, to raději každý týden těch 300 km tam a zpět dojíždím. Uvědomuji si, že časově šidím rodinu.

Má manželka si na mou častou nepřítomnost stále ještě nezvykla, ale je rozumná a ví, že jinak to nejde. Dcery mi nějak stačily za tu dobu dospět. Jsou už to velké krásné slečny a jako každý správný otec jsem na ně pyšný. A říkám si, co dobrého jsem jim vštípil, to v sobě mají, teď už je nemohu vychovávat, maximálně poradit, aby jejich další životní dráha byla co nejvydařenější… Zatím mně a mé ženě dělají jen a jen radost. Starší Eliška studuje v Hradci Králové farmaceutickou fakultu a už nyní spřádá sny o své lékárenské praxi. Mladší studuje gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci a mám pocit, že ji hodně láká chemie. Ale kam se nakonec vydá, to se ještě uvidí. Jsem šťastný, že ony jsou šťastné…Prostě, mám rád svou rodinu i svůj kraj. To jsou priority v mém životě. A mám rád svou práci. Hlavně ve chvíli, kdy se mi pro tento kraj a jeho občany podaří zařídit něco užitečného… Kdybych přece jen měl napsat nějaký Murphyho zákon, asi by zněl: "Častěji a častěji pozoruji, že jsem ovlivnitelný člověk.

Ovlivňuje mě bolest v zádech, občas bolest zubů, nebo pár vlasů, které vypadnou tak nějak navíc. Na druhé straně si častěji a častěji uvědomuji, že jsou v životě věci, které mne ovlivnit nedokáží…Nedokáží mě ovlivnit jako člověka, který zná své priority. Život je prostě o životě… A je třeba ho brát takový, jaký je. S tím, co bere i dává…"