Tvář vlastníka slavného londýnského klubu Chelsea znají miliony fotbalových fanoušků po celém světě. Klub přitom tvoří pouze zlomek jeho jmění. Ropný magnát Roman Abramovič je dnes nejen nejbohatším Rusem, ale také nejbohatším obyvatelem...
Životopis
Tvář vlastníka slavného londýnského klubu Chelsea znají miliony fotbalových fanoušků po celém světě. Klub přitom tvoří pouze zlomek jeho jmění. Ropný magnát Roman Abramovič je dnes nejen nejbohatším Rusem, ale také nejbohatším obyvatelem Británie.
Romanovo mládí přitom nebylo lehké. Narodil se 24. října 1966 v Saratově, již po 18 měsících však přišel o matku, která zemřela na otravu krve. O tři roky později při stavební nehodě zemřel i jeho otec a malého sirotka se ujal strýc z otcovy strany. Právě díky strýcovi se poprvé dostal k černému zlatu, neboť ten pracoval v ropném průmyslu v autonomní republice Komi na severu Ruska.
Svá studia v městě Uchta přerušil, protože musel na dva roky nastoupit do armády. Po návratu žil v Moskvě s první ženou Olgou, studoval na ropném institutu a živil se výrobou hraček, například plastových kachniček. O chvíli později však již začal obchodovat s ropou. V roce 1992 byl dokonce vyšetřován, když doslova zmizel vlak plný ropy. Později však byl v této kauze osvobozen.
Do skutečné extratřídy ropného obchodu se ale Abramovič dostal až v roce 1995, kdy se spojil s magnátem Borisem Berezovským. Spolu využili špatné finanční situace Borise Jelcina před volbami a poskytli mu půjčku, která se jim bohatě vyplatila. Za 100 milionů koupili Sibněft, státní ropnou společnost, která v té době měla hodnotu miliard. Spojení s Jelcinem se zúročilo také v tom, že se dostali do „vnitřního kruhu“ Kremlu a získávali cenné kontakty.
Abramovič se však neomezil pouze na ropu. Investoval také do hliníku a díky spojení s Olegem Děripaskou vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě. Když tak v roce 1998 došlo v Rusku k ekonomické krizi, Abramoviče to ani moc mrzet nemuselo. Jeho ropu a suroviny potřeboval svět stejně.
V té době již miliardář rozjel v roce 1999 také politickou kariéru, když se stal poslancem v Dumě za Čukotku. Zlí jazykové tvrdí, že proto, aby si zajistil imunitu. O rok později se stal v regionu, kde rozjel rozsáhlé charitativní aktivity, dokonce guvernérem. V té chvíli už také stál v čele Sibněftu sám, Boris Berezovský ve strachu z nového prezidenta Putina raději opustil Rusko. Jak ukázaly případy některých ostatních oligarchů, dobře udělal. Jeho podíly od něho odkoupil právě Abramovič.
Abramovičovy vztahy s Putinem byly korektní, nicméně si uvědomoval, že prezident představuje permanentní nebezpečí a ze dne na den se může vše změnit. Proto se začal z Ruska pomalu stahovat a prodávat svoje podíly. Kromě Sibněftu, kde svůj podíl prodal Gazpromu za 13 miliard dolarů, také v Russian Aluminium či letecké společnosti Aeroflot. Jeho novým cílem se stala Velká Británie, v rusku však investoval například do stavebních parcel v Moskvě.
Abramovičovo nové podnikání je překvapivé. V roce 2003 koupil v Anglii zadluženou Chelsea, klub, který patřil sice k tradičním větším klubům, ale v té době pouze paběrkovat ve stínu Manchesteru United či Arsenalu. Celká hodnota transakce i s dluhy byla okolo 150 milionů dolarů.
Tato částka však zdaleka není konečná. Jako drak vtrhli „Chelski“, jak se podle ruského vlastníka týmu přezdívá, na přestupový trh a začali skupovat všechno, co se stratégovi Mourinhovi, kouči týmu, zalíbilo. Chelsea utratila na přestupovém trhu málem tolik, co celý zbytek ligy. Výsledek se dostavil takřka ihned, tým po padesáti letech získal titul a v zápětí ho obhájil. Pouze vítězství v Lize mistrů schází týmu ke korunovaci za nejlepší celek světa. Mohlo by se zdát, že Abramovič má Chelsea pouze jako hračku, že neví, co s penězi. On sám však tvrdí, že se mu za pár let začnou vracet.
Roman Abramovič je v roce 2007 hodnocen jako 16. nejbohatší člověk planety, jeho jmění se odhaduje na 18.7 miliardy dolarů. Zatímco v Rusku se snažil být nenápadný po přesídlení na ostrovy se nebojí dát svůj majetek najevo. Vlastní například superluxusní jachtu a létá soukromým letadlem. V současnosti žije se ženou Irinou, bývalou letuškou. A má celkem pět potomků.
Romanovo mládí přitom nebylo lehké. Narodil se 24. října 1966 v Saratově, již po 18 měsících však přišel o matku, která zemřela na otravu krve. O tři roky později při stavební nehodě zemřel i jeho otec a malého sirotka se ujal strýc z otcovy strany. Právě díky strýcovi se poprvé dostal k černému zlatu, neboť ten pracoval v ropném průmyslu v autonomní republice Komi na severu Ruska.
Svá studia v městě Uchta přerušil, protože musel na dva roky nastoupit do armády. Po návratu žil v Moskvě s první ženou Olgou, studoval na ropném institutu a živil se výrobou hraček, například plastových kachniček. O chvíli později však již začal obchodovat s ropou. V roce 1992 byl dokonce vyšetřován, když doslova zmizel vlak plný ropy. Později však byl v této kauze osvobozen.
Do skutečné extratřídy ropného obchodu se ale Abramovič dostal až v roce 1995, kdy se spojil s magnátem Borisem Berezovským. Spolu využili špatné finanční situace Borise Jelcina před volbami a poskytli mu půjčku, která se jim bohatě vyplatila. Za 100 milionů koupili Sibněft, státní ropnou společnost, která v té době měla hodnotu miliard. Spojení s Jelcinem se zúročilo také v tom, že se dostali do „vnitřního kruhu“ Kremlu a získávali cenné kontakty.
Abramovič se však neomezil pouze na ropu. Investoval také do hliníku a díky spojení s Olegem Děripaskou vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě. Když tak v roce 1998 došlo v Rusku k ekonomické krizi, Abramoviče to ani moc mrzet nemuselo. Jeho ropu a suroviny potřeboval svět stejně.
V té době již miliardář rozjel v roce 1999 také politickou kariéru, když se stal poslancem v Dumě za Čukotku. Zlí jazykové tvrdí, že proto, aby si zajistil imunitu. O rok později se stal v regionu, kde rozjel rozsáhlé charitativní aktivity, dokonce guvernérem. V té chvíli už také stál v čele Sibněftu sám, Boris Berezovský ve strachu z nového prezidenta Putina raději opustil Rusko. Jak ukázaly případy některých ostatních oligarchů, dobře udělal. Jeho podíly od něho odkoupil právě Abramovič.
Abramovičovy vztahy s Putinem byly korektní, nicméně si uvědomoval, že prezident představuje permanentní nebezpečí a ze dne na den se může vše změnit. Proto se začal z Ruska pomalu stahovat a prodávat svoje podíly. Kromě Sibněftu, kde svůj podíl prodal Gazpromu za 13 miliard dolarů, také v Russian Aluminium či letecké společnosti Aeroflot. Jeho novým cílem se stala Velká Británie, v rusku však investoval například do stavebních parcel v Moskvě.
Abramovičovo nové podnikání je překvapivé. V roce 2003 koupil v Anglii zadluženou Chelsea, klub, který patřil sice k tradičním větším klubům, ale v té době pouze paběrkovat ve stínu Manchesteru United či Arsenalu. Celká hodnota transakce i s dluhy byla okolo 150 milionů dolarů.
Tato částka však zdaleka není konečná. Jako drak vtrhli „Chelski“, jak se podle ruského vlastníka týmu přezdívá, na přestupový trh a začali skupovat všechno, co se stratégovi Mourinhovi, kouči týmu, zalíbilo. Chelsea utratila na přestupovém trhu málem tolik, co celý zbytek ligy. Výsledek se dostavil takřka ihned, tým po padesáti letech získal titul a v zápětí ho obhájil. Pouze vítězství v Lize mistrů schází týmu ke korunovaci za nejlepší celek světa. Mohlo by se zdát, že Abramovič má Chelsea pouze jako hračku, že neví, co s penězi. On sám však tvrdí, že se mu za pár let začnou vracet.
Roman Abramovič je v roce 2007 hodnocen jako 16. nejbohatší člověk planety, jeho jmění se odhaduje na 18.7 miliardy dolarů. Zatímco v Rusku se snažil být nenápadný po přesídlení na ostrovy se nebojí dát svůj majetek najevo. Vlastní například superluxusní jachtu a létá soukromým letadlem. V současnosti žije se ženou Irinou, bývalou letuškou. A má celkem pět potomků.