Když nastupoval v roce 1999 na post předsedy Evropské komise, měl před sebou Romano Prodi nelehký úkol. Musel obnovit důvěryhodnost úřadu, kterou potopila squadra Lucemburčana Jacqua Santera se svými rozsáhlými korupčními skandály. Současný premiér Itálie, kterému političtí odpůrci přezdívají jménem měkkého salámu „Mortadela“ a zastánci „Profesor“, se však svého úkolu zhostil dobře.

Romano Prodi se narodil 9. srpna 1939 v městečku Scandiano na severu Itálie. Byl v pořadí osmým z devíti dětí inženýra Maria Prodiho a jeho ženy Eriky, která byla učitelkou na základní škole. Z těchto devíti dětí sedm nakonec skončilo jako vyučující na vysoké škole.

V roce 1961 Romano dokončil svá studia práva na Katolické univerzitě v Miláně a odešel do Londýna, kde postgraduálně studoval na London School of Economics. Po skončení doktorátu se navrátil do Itálie, kde nastoupil jako odborný asistent na Katedře ekonomie Politologické fakulty Univerzity v Boloni. Jeho specializací byla organizace průmyslu a průmyslová politika.

V roce 1966 se Prodi stal docentem a opět let později i profesorem. Zabýval se soutěžním právem, rozvojem malých a středních firem či vztahem státu a trhu. Na konci sedmdesátých let Prodi začal s aktivní politickou kariérou, když usedl ve vládě Giulia Andreottiho na křeslo ministra průmyslu. Vydržel na něm půl roku, pak se vrátil na univerzitu, ale zároveň byl členem několika odborných komisí.

V osmdesátých letech stál Prodi v čele Institutu pro rekonstrukci průmyslu (IRI), státního podniku, který vedl privatizace státem vlastněných firem. Údajně si v této funkci vedl slušně, našel kupce i pro společnosti, které byly dlouhodobě ve ztrátě a stát do nich lil velké množství financí. Do čele IRI se pak nakrátko vrátil v letech 1993-94.

V roce 1995 se Prodi stal předsedou levo-středového uskupení nazvaného „Olivovník“. Tato formace dokázala následující rok ve volbách porazit Silvia Berlusconiho a Prodi se poprvé stal ministerským předsedou v Itálii. Ve funkci vydržel dva roky, poté se komunisté rozhodli nadále nepodporovat vládu a ta padla, protože jí byla vyslovena nedůvěra v Parlamentu.

Prodiho však pád vlády zas tolik mrzet nemusel, protože po pádu Santerovy komise byl v roce 1999 zvolen do čela této instituce Evropské unie. Prodi se ukázal být kandidátem vhodným pro všechny, jednání o jeho jmenování zabrala evropské patnáctce pouhou hodinu.

Do úřadu předsedy Komise nastoupil Prodi s pověstí poněkud suchého politika, ale schopného a disciplinovaného technokrata. Přesně někoho takového Komise ve svém čele potřebovala, aby z ní sňal stín předchozích korupčních skandálů. Kromě toho však stálo před Prodim hned několik dalších úkolů, jako například zavedení společné měny euro ve dvanácti členských státech či dojednání rozšíření o desítku nových států, mimo jinými i Českou republiku. Neúspěchem však skončila jednání o evropské ústavě, která započala v období, kdy Prodi šéfoval Komisi. V roce 2005 byl tento dokument odmítnut v referendu nejprve ve Francii a následně také v Nizozemsku.

Přestože se nechal slyšet, že by v čele Komise rád zůstal po i vypršení svého mandátu v roce 2004, vrátil se do italské politiky a v Bruselu ho nahradil José Barroso. Ve volbách v roce 2006 Prodi těsně porazil svého věčného rivala Berlusconiho a v květnu složila jeho vláda slib. V jednom z prvních proslovů ve funkci premiéra označil iráckou válku za velkou chybu, která spíše zvýšila než snížila bezpečnostní problémy, a vyslovil se pro stažení italských vojáků z Iráku. Ze své pozice italského premiéra se dále snaží ovlivňovat i evropskou politiku, naposledy varoval Unii, aby nezavírala dveře před Tureckem, které by se rádo stalo členským státem.

Političtí odpůrci často srovnávají Prodiho s Berlusconim a vyčítají mu nedostatek charismatu. „Mortadela“, jak mu říkají kvůli nevýrazné chuti tohoto salámu pocházejícího z jím milované Boloni, je jen jednou z přezdívek. Německý Der Spiegel prohlásil, že Prodi „má charisma heřmánkového čaje“. Rivalita mezi oběma významnými osobami je známá, Prodi o Berlusconim například prohlásil, že „Brzy začne s telemarketingem. Není fér, jakým způsobem využívá svojí výhody vlastnictví médií.“

Romano Prodi se v roce 1969 oženil s manželkou Flavií. Mají spolu dva syny, Giorgia a Antonia.