Ing. Rostislav Slavotínek Pol. příslušnost: KDU-ČSL Volební obvod: č. 58 - Brno-město Zvolen za: KDU-ČSL v roce 2004 Mandát: 13.11.2004 - 13.11.2010 Osobní Narodil jsem se v r. 1944 ve Velkém Meziříčí. V Brně žiji přibližně 40 roků. Můj...

Životopis

Ing. Rostislav Slavotínek
Pol. příslušnost: KDU-ČSL
Volební obvod: č. 58 - Brno-město
Zvolen za: KDU-ČSL v roce 2004
Mandát: 13.11.2004 - 13.11.2010

Osobní
Narodil jsem se v r. 1944 ve Velkém Meziříčí. V Brně žiji přibližně 40 roků. Můj otec, vystudovaný doktor filosofie, působil jako středoškolský profesor a později jako ředitel dívčího učitelského ústavu Světlá ve Velkém Meziříčí. Po r. 1948 byl za svou veřejnou činnost ve vykonstruovaném procesu odsouzen spolu s dalšími představiteli organizace OREL za údajnou protistátní činnost k trestu vězení, ze kterého byl propuštěn po amnestii v r. 1953. Svou práci již nemohl nikdy vykonávat a důsledky jeho věznění dopadly velmi tvrdě na celou rodinu.

Já jsem se po maturitě na jedenáctiletce marně opakovaně ucházel o studium na jakékoliv vysoké škole. Pokoušel jsem se o to v r. 1961 (po maturitě), v r. 1962 a 1963. Kromě brněnských vysokých škol jsem absolvoval přijímací řízení na téměř všech tehdy existujících vysokých školách – např. v Bratislavě, Nitře, Pardubicích, Zvolenu atd. Vždy s výsledkem, že předpoklady jsem splnil, ale pro velký počet uchazečů atd. Mým oblíbeným sportem v mládí byl volejbal.

Po maturitě jsem pracoval rok jako pomocný dělník na stavbě, rok jako technický kreslič v projektové kanceláři. V letech 1963 až 1965 jsem absolvoval základní vojenskou službu, po ní jsem byl přijat na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Po roce jsem přestoupil na strojní fakultu VUT v Brně, kterou jsem absolvoval s červeným diplomem v r. 1970. V tomtéž roce jsem se oženil – moje manželka je zubní lékařka. Máme dvě děti – syn se narodil v r. 1971 (dnes je zubní lékař), dcera v r. 1975 (učitelka v současné době na mateřské dovolené). Oba mají své rodiny a obdařili nás celkem čtyřmi vnoučaty.

Profesní
Na strojní fakultě jsem si vybral obor tepelně energetická zařízení. Po ukončení studia jsem hledal takové zaměstnání, které by mě neuvázalo ke kreslicímu prknu nebo pracovnímu stolu, ale umožnilo řešit problémy z obecnějšího pohledu. Našel jsem takové místo v tehdejší Organizaci pro racionalizaci energetických závodů, státní podnik (zkráceně ORGREZ), ve kterém jsem byl zaměstnán celkem 28 let. Nejprve jako technik, později vývojový pracovník, od r. 1993 vedoucí odboru tepelné techniky a chemie a ještě později jako ředitel divize se stejným názvem. Věnoval jsem se problematice tepelných turbín, kotlů, rozvodům a výrobě tepla v elektrárnách, teplárnách i průmyslových závodech po celém území Československa.

V sedmdesátých letech jsem na VUT v Brně absolvoval postgraduální studium se zaměřením na jadernou energetiku a v určitém období mé činnosti tvořily práce pro jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech značnou část mé pracovní kapacity.

V r. 1998 jsem se rozhodl opustit svou funkci v a.s. ORGREZ a věnovat se komunální politice.

Politický
Moje vlastní politické postoje se asi začaly formovat v r. 1948, kdy byl můj otec velmi rychle na zásah akčního výboru národní fronty zbaven své tehdejší ředitelské funkce. Stalo se to 11 dní po památném 25.únoru. Akční výbory byly opravdu operativní. Nevhodnou osobnost okamžitě a důkladně i s celou rodinou vykořenily a přesadily do komunistické Třebíče. O pár měsíců později otce ve vánočním období odvedli na téměř 5 let dva pánové.

Před svou asi první skutečnou politickou volbu jsem byl postaven hned po maturitě. Z uliční organizace KSČ mi sdělili, že bude nejlíp, když poznám dělnickou třídu zblízka a rozejdu se se svou buržoazní rodinou. To první jsem udělal – stal jsem se zaměstnancem Pozemních staveb jako pomocný dělník, to druhé nikoliv. Za rok se situace opakovala. V 18 letech jsem odešel do Brna. Pracoval jsem v projektovém oddělení První brněnské a bydlel v nuzném podnájmu. Po roce jsem se znovu pokusil o přijetí na některou z technických vysokých škol a znovu bez kladného výsledku. Šel jsem tedy na dva roky na vojnu. Tam jsem ke svému úžasu dostal nabídku ke vstupu do vládnoucí strany. Nezbylo než plukovnímu politrukovi naznačit, že si asi špatně přečetl moje osobní materiály – asi to tak bylo, protože další nabídka nepřišla. Po vojně v r. 1965 jsem se konečně dostal na tehdy se teprve rozbíhající Vysokou školu strojní a textilní v Liberci a po roce přestoupil na VUT v Brně. Rok 1968 jsem prožil jako student. Nadšení pro Dubčeka a spol. jsem příliš nesdílel – šlo přece pořád o komunisty, i když uvolnění bylo citelné.

Do zaměstnání jsem nastoupil v říjnu 1970 a rovnou do probíhajících „normalizačních“ prověrek. I když u mého zaměstnavatele probíhaly poměrně rozumně (říkalo se to), otázky byly nepříjemné. Přesto na závěr zazněl dotaz, zda uvažuji o vstupu do strany. Otázka se v následujících letech několikrát opakovala, vždy už s konkrétnějšími konturami mé možné budoucnosti v podniku. Po záporné odpovědi se však nestalo nic, což jsem vždy vyhodnotil jako pozitivní zjištění. Závěr roku 1989 mě přesvědčil, že tentokrát půjde o něco jiného než v r.1968. Rozhodl jsem se, že chci být u toho. S ohledem na rodinné tradice jsem vstoupil do ČSL. Hned v únoru 1990 jsem byl za ČSL kooptován do Národního výboru města Brna a stal jsem se členem plánovací komise. Po volbách v r. 1990 jsem byl zvolen členem Zastupitelstva města Brna. Podle politických dohod s ohledem na své profesní zaměření jsem byl předsedou komise technických sítí a členem kontrolní komise. V r. 1994 jsem byl opět zvolen členem Zastupitelstva města Brna a po celé funkční období jsem byl členem Rady města Brna, předsedou komise výstavby a členem komise technických sítí. Kromě toho jsem zastával funkci předsedy politického klubu KDU-ČSL v Zastupitelstvu města.

Ve volbách v r. 1998 jsem byl znovu zvolen do Zastupitelstva města Brna a současně také do Zastupitelstva městské části Brno-Královo Pole. Tam jsem se stal zástupcem starosty. Po 18 měsících jsem byl za podpory – ne-li přímo z iniciativy – našich královopolských koaličních partnerů z Občanské demokratické strany a Unie svobody odvolán z funkce. Větší zalíbení zřejmě naši bývalí spojenci nalezli v zastupitelích z ČSSD. Jsem přesvědčen, že rozhodující důvod byla má neochota podřídit se bezvýhradně některým principům rozhodování, které byly na radnici v Králově Poli zaběhnuty nebo byla snaha je nastolit a já jsem s nimi odmítal souhlasit. Vzdal jsem se také funkce člena zastupitelstva v této městské části. V krajských volbách na podzim r. 2000 jsem byl zvolen členem Zastupitelstva Jihomoravského kraje. Zde jsem členem Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost.

V zastupitelstvu města jsem pracoval ve funkci předsedy investiční komise. V prosinci r. 2000 jsem byl zvolen prvním náměstkem primátora města Brna. V této funkci jsem měl zodpovědnost za sociální oblast, školství, tělovýchovu a sport, zdravotnictví, kulturu a památkovou péči. Po svém zvolení senátorem jsem ke dni 31.12.2004 rezignoval na funkce prvního náměstka primátora města Brna, předsedy představenstva společnosti Tepelné zásobování Brno, a.s. a předsedy dozorčí rady společnosti Dopravní podnik města Brna, a.s. Nadále zůstávám členem zastupitelstva města Brna a členem představenstva společnosti Veletrhy Brno a.s. Jako senátor jsem od r. 2005 místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

V KDU-ČSL jsem prakticky od r. 1990 nepřetržitě členem městského výboru a v posledních letech jedním z místopředsedů městské organizace.

Svoji odbornost jsem ale ani po vstupu do politického života zcela neopustil. V městské společnosti Tepelné zásobování Brno, a.s. (TEZA) jsem od jejího založení v r. 1994 působil v jejím představenstvu, od r. 1996 až do r. 2004 jako předseda představenstva. Za svůj úspěch v této funkci považuji mj. především to, že jsem přispěl k současnému sjednocení brněnského teplárenství s rozhodujícím vlivem vedení města Brna. Doufám, že tato skutečnost přinese prospěch občanům našeho města.

Zdroj: www.slavotinek.cz