„Poté, co jsem o politice přečetl nepřeberné množství knih, se nemohu tvářit jako hlupák a nemohu tvrdit, že mě to, co mám nyní možnost vidět zblizka, nepříjemně překvapilo. ....
EU je i přes deklarovanou myšlenku rovnosti výrazně rozdělena na rovné a rovnější, na ty, kdo mohou do věci mluvit, a na ty, kdo toho smějí říkat nepoměrně méně.“
Ryszard Antoni Legutko

Ryszard Legutko je polský filozof, překladatel řádný univerzitní profesor a politik.

Ryszard Antoni Legutko vystudoval v Krakově filozofii a habilitoval se prací – Kritika demokracie v Platonově politické filozofii. Od roku 2003 je profesorem tamější Jagellonské univerzity.

V posledních letech se Ryszard Legutko angažuje i v politice. V minulém volebním období byl senátorem za stranu PiS (Právo a spravedlnost), poté působil jako ministr školství v menšinové vládě Jaroslava Kaczynského. V současné době je státním tajemníkem v kanceláři prezidenta Lecha Kaczynského. V červnových volbách byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za PiS.

22.října 2009 přednesl Ryszard Legutko v Praze přednášku na téma: Perspektivy Evropské unie – filozofické základy a perspektivy evropského projektu.


Ryszard Legutko již v osmdesátých letech vydával samizdatový časopis Arka a v samizdatu rovněž publikoval svou první knihu
Dilemata kapitalismu – 1985.

Kromě odborných publikací napsal i mnoho textů určených širší veřejnosti. Ty byly srozumitelnější, aniž by autor musel slevit ze svého noblesního stylu.

Z posledních Legutkových knih:
Navrácený ráj – 2005
Hrana za blázna – 2006
Traktát o svobodě – 2007

Esej o polské duši – 2008. Toto dílo tvoří druhou část autorova výboru z roku 2009 nazvaného podle jednoho ze zastoupených textů – Ošklivost demokracie.
Esej o polské duši vyvolala v Polsku protichůdné reakce. Je to dílo radikální, jdoucí ke kořenům věcí otázkami po smyslu polských dějin po obnově polské samostatnosti po první světové válce. Po čtvrtém dělení v roce 1939 (paktem SSSR – Německo) bylo Polsko nejen vymazáno z map, ale nenávratně přišlo o hlavní střediska kultury a umění, kromě Varšavy a Krakova i o Lvov a Vilnius.
Po 2. světové válce bylo Polsko Stalinovým rozhodnutím a slepotou západních spojenců přesunuto o 200 kilometrů na Západ, na území odebraná Německu a východní území se stalo součástí SSSR.
Za vlády komunistů byla snaha vytvořit z Polska nový, socialistický stát bez paměti, s řadou tabuizovaných skutečností z polských dějin a kultury.

V závěrečné kapitole, nazvané Zkrácená perspektiva, představuje autor analýzu polského a nejen jeho „rychlokvašného“ vstupu do Evropy.

Legutko se politikou jako filozofickým problémem zabývá celý život. Doporučuje především nebýt sentimentální a vzít na vědomí, že co je v politice chytré, nemusí zároveň znamenat nemorální. Autor hodnotí i průběh voleb. Je názoru, že komunikace mezi politiky a voliči je obtížná a málo čitelná.

S podobným krédem vstoupil Legutko do Evropského parlamentu. Za úkol považuje posílení menších států v Evropské unii.