Viktor Kožený je bezesporu nejznámějším českým podnikatelem. Jeho popularita však nepramení z úspěšného podnikání, jako spíše z neslavné pověsti muže, který okradl spoustu Čechů a připravil o peníze též americké investory. Právě proto mu...
Životopis
Viktor Kožený je bezesporu nejznámějším českým podnikatelem. Jeho popularita však nepramení z úspěšného podnikání, jako spíše z neslavné pověsti muže, který okradl spoustu Čechů a připravil o peníze též americké investory. Právě proto mu prestižní magazín Fortune dal přezdívku „Pirát z Prahy“.
Pirát se narodil v Praze 28. června 1963. Utec byl fyzik, matka lékařka. Podle vlastního životopisu jevil Kožený již od útlého dětství obchodního ducha. Sám vzpomíná, jak jako desetiletý klučina prodal na konci dovolené v Jugoslávii svoji vodní výbavu za cenu vyšší, než koupil.
Když mu bylo šestnáct, rodina emigrovala do Německa. A o další čtyři roky později se přesunula do Spojených států. Kožený tam vystudoval komerční právo a obchod na Harvard Extension School. V době studií se seznámil se svou druhou ženou Cindel. První manželku Dianu opustil po rok a půl trvajícím svazku. Cindel si dokonce musel brát potají, jelikož její rodině, která patřila mezi bostonskou smetánku, příliš nevoněl. Ani jejich manželství však netrvalo dlouho.
Co se týče pracovních zkušeností, v roce 1989 nastoupil do londýnské finanční firmy Robert Fleming. Vydržel tam však půl roku, po revoluci se navrátil do Čech. Pracoval ve společnosti Mikrochem, poté jako poradce na ministerstvu financí.
Jako člověk blízký ministerstvu vycítil příležitost, kterou skýtala privatizace. Založil Harvard Capital & Consulting, kterému svěřily své kuponové knížky 800 tisíc osob. Mezi jinými důvody proto, že měl v názvu zvučné jméno americké prestižní univerzity (pochopitelně neoprávněně) a dokázal se dobře prezentovat v médiích. Především však proto, že jim Kožený sliboval desetinásobek vložených prostředků.
Kožený rozhodil své body po celém českém trhu a měl docela úspěch. Záhy se však ukázalo, že hospodaření Harvarských fondů je velmi podivné. Kožený se ke spravovanému majetku fondů choval jako ke svému vlastnímu a jím ovládané firmy byly doslova drancovány. Navíc se od něj začaly odklánět i tehdejší politické elity. V roce 1995 tak Kožený opouští Českou republiku a mizí na Bahamy. Především proto, že tento ostrov jen málokdy vydává stíhané osoby do jiných států. S sebou si prý odvezl až 200 milionů dolarů.
Z této doby kolují historky o Koženého rozmařilém způsobu života. Za večeři se dvěma přáteli v londýnské exkluzivní restauraci Le Gavroche prý utratil neskutečných tři čtvrtě milionu korun. Za toho skoro tři sta tisíc za láhev vína, o kterém poté prohlásili, že je příliš mladé a přenechali ho zaměstnancům podniku.
Kožený však neustal se svou podnikatelskou aktivitou. Ve Spojených státech získal nemalou částku, kterou plánoval použít k investicím při ázerbajdžánské privatizaci ropného průmyslu. Spolu s Američany Frederikem Bourkem a Davidem Pinkertonem se pokusil podplatit vysoce postavené ázerbajdžánské úředníky, celá akce však ztroskotala.
Kožený tak v současnosti na Bahamách čelí žádosti o vydání nejen z České republiky, ale též ze Spojených států, kde mu hrozí mnohaleté vězení. Bahamský soud již naznačil, že by s vydáním „piráta z Prahy“ do Spojených států nemusel být problém. Rozhodnout by se mělo v září 2006.
Pirát se narodil v Praze 28. června 1963. Utec byl fyzik, matka lékařka. Podle vlastního životopisu jevil Kožený již od útlého dětství obchodního ducha. Sám vzpomíná, jak jako desetiletý klučina prodal na konci dovolené v Jugoslávii svoji vodní výbavu za cenu vyšší, než koupil.
Když mu bylo šestnáct, rodina emigrovala do Německa. A o další čtyři roky později se přesunula do Spojených států. Kožený tam vystudoval komerční právo a obchod na Harvard Extension School. V době studií se seznámil se svou druhou ženou Cindel. První manželku Dianu opustil po rok a půl trvajícím svazku. Cindel si dokonce musel brát potají, jelikož její rodině, která patřila mezi bostonskou smetánku, příliš nevoněl. Ani jejich manželství však netrvalo dlouho.
Co se týče pracovních zkušeností, v roce 1989 nastoupil do londýnské finanční firmy Robert Fleming. Vydržel tam však půl roku, po revoluci se navrátil do Čech. Pracoval ve společnosti Mikrochem, poté jako poradce na ministerstvu financí.
Jako člověk blízký ministerstvu vycítil příležitost, kterou skýtala privatizace. Založil Harvard Capital & Consulting, kterému svěřily své kuponové knížky 800 tisíc osob. Mezi jinými důvody proto, že měl v názvu zvučné jméno americké prestižní univerzity (pochopitelně neoprávněně) a dokázal se dobře prezentovat v médiích. Především však proto, že jim Kožený sliboval desetinásobek vložených prostředků.
Kožený rozhodil své body po celém českém trhu a měl docela úspěch. Záhy se však ukázalo, že hospodaření Harvarských fondů je velmi podivné. Kožený se ke spravovanému majetku fondů choval jako ke svému vlastnímu a jím ovládané firmy byly doslova drancovány. Navíc se od něj začaly odklánět i tehdejší politické elity. V roce 1995 tak Kožený opouští Českou republiku a mizí na Bahamy. Především proto, že tento ostrov jen málokdy vydává stíhané osoby do jiných států. S sebou si prý odvezl až 200 milionů dolarů.
Z této doby kolují historky o Koženého rozmařilém způsobu života. Za večeři se dvěma přáteli v londýnské exkluzivní restauraci Le Gavroche prý utratil neskutečných tři čtvrtě milionu korun. Za toho skoro tři sta tisíc za láhev vína, o kterém poté prohlásili, že je příliš mladé a přenechali ho zaměstnancům podniku.
Kožený však neustal se svou podnikatelskou aktivitou. Ve Spojených státech získal nemalou částku, kterou plánoval použít k investicím při ázerbajdžánské privatizaci ropného průmyslu. Spolu s Američany Frederikem Bourkem a Davidem Pinkertonem se pokusil podplatit vysoce postavené ázerbajdžánské úředníky, celá akce však ztroskotala.
Kožený tak v současnosti na Bahamách čelí žádosti o vydání nejen z České republiky, ale též ze Spojených států, kde mu hrozí mnohaleté vězení. Bahamský soud již naznačil, že by s vydáním „piráta z Prahy“ do Spojených států nemusel být problém. Rozhodnout by se mělo v září 2006.