Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc.
Volební kraj: Vysočina
Klub: ČSSD
Poslanecká sněmovna (1996 - 1998), (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Životopis:
Narozen dne 26. února 1929 v Ostřešanech u Pardubic, ženatý, má dva syny. Manželka...
Životopis
Prof. JUDr. Zdeněk Jičínský, DrSc.
Volební kraj: Vysočina
Klub: ČSSD
Poslanecká sněmovna (1996 - 1998), (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Životopis:
Narozen dne 26. února 1929 v Ostřešanech u Pardubic, ženatý, má dva syny. Manželka Naděžda, rozená Schuhová.
Po absolvování Právnické fakulty UK v Praze v roce 1952 pracoval jako asistent na této fakultě do roku 1954. V letech 1954 - 1964 pracoval jako docent na Vysoké škole politické, v letech 1964 - 1970 profesorem na Právnické fakultě UK v Praze. V letech 1971 - 1977 pracoval jako právník v pojišťovně, odkud byl v roce 1977 propuštěn. Do 1. ledna 1979 byl nezaměstnaný. V letech 1979 - 1989 pracoval jako právník v podniku Mototechna.
V oblasti veřejného života začal působit v roce 1968, kdy se stal poslancem České národní rady, kterým byl až do roku 1969. V tomto období zastával funkci předsedy ústavněprávního výboru a místopředsedy ČNR. Po potlačení Pražského jara 1968 byl donucen odejít z veřejného života a po roce 1970 i z Právnické fakulty UK. V roce 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, po 17. listopadu 1989 jedním z představitelů Občanského fóra. V prosinci 1989 se stal poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředsedou Federálního shromáždění. V červnu 1990 opět zvolen poslancem a 1. místopředsedou Federálního shromáždění. V roce 1992 zvolen poslancem a členem předsednictva Federálního shromáždění. Po rozpadu Československa a zániku jeho orgánů se stal politickým komentátorem deníku Právo. V roce 1996 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny a místopředsedou ústavněprávního výboru. V roce 1998 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, a opět se jím stal v létě roku 2003. Svůj poslanecký mandát obhájil také v roce 2006 a nyní zastává funkci místopředsedy ústavněprávního výboru. V prosinci 2006 se stal členem Stálé komise pro otázky Ústavy ČR, kterou zřídila Poslanecká sněmovna PČR, dne 7. února 2007 byl zvolen předsedou této komise. V roce 1993 byl jedním ze zakladatelů ústřední právní komise ČSSD, jejímž předsedou byl od jejího založení do roku 2002.
Vědecky zaměřen na oblast teorie státu a práva, ústavní právo a politologii. Autor četných publikací v uvedených oborech, které byly vydány jak v České republice, tak i v zahraničí. Z knižních publikací: 1962 - K politické ideologii 1. ČSR, 1968 - část učebnice teorie státu a práva, 1989 - Vznik ČNR v době Pražského jara, 1991 - K vývoji právního myšlení v Československu v 60. letech, 1993 - Československý parlament v polistopadovém vývoji, 1994 - Charta 77 a právní stát, 1994 - Problémy československé politiky, 1995 - Ústavněprávní a politické problémy ČR, 2007 - Ústava České republiky v politické praxi.
Volební kraj: Vysočina
Klub: ČSSD
Poslanecká sněmovna (1996 - 1998), (1998 - 2002), (2002 - 2006), (od 2006)
Životopis:
Narozen dne 26. února 1929 v Ostřešanech u Pardubic, ženatý, má dva syny. Manželka Naděžda, rozená Schuhová.
Po absolvování Právnické fakulty UK v Praze v roce 1952 pracoval jako asistent na této fakultě do roku 1954. V letech 1954 - 1964 pracoval jako docent na Vysoké škole politické, v letech 1964 - 1970 profesorem na Právnické fakultě UK v Praze. V letech 1971 - 1977 pracoval jako právník v pojišťovně, odkud byl v roce 1977 propuštěn. Do 1. ledna 1979 byl nezaměstnaný. V letech 1979 - 1989 pracoval jako právník v podniku Mototechna.
V oblasti veřejného života začal působit v roce 1968, kdy se stal poslancem České národní rady, kterým byl až do roku 1969. V tomto období zastával funkci předsedy ústavněprávního výboru a místopředsedy ČNR. Po potlačení Pražského jara 1968 byl donucen odejít z veřejného života a po roce 1970 i z Právnické fakulty UK. V roce 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, po 17. listopadu 1989 jedním z představitelů Občanského fóra. V prosinci 1989 se stal poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředsedou Federálního shromáždění. V červnu 1990 opět zvolen poslancem a 1. místopředsedou Federálního shromáždění. V roce 1992 zvolen poslancem a členem předsednictva Federálního shromáždění. Po rozpadu Československa a zániku jeho orgánů se stal politickým komentátorem deníku Právo. V roce 1996 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny a místopředsedou ústavněprávního výboru. V roce 1998 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny, a opět se jím stal v létě roku 2003. Svůj poslanecký mandát obhájil také v roce 2006 a nyní zastává funkci místopředsedy ústavněprávního výboru. V prosinci 2006 se stal členem Stálé komise pro otázky Ústavy ČR, kterou zřídila Poslanecká sněmovna PČR, dne 7. února 2007 byl zvolen předsedou této komise. V roce 1993 byl jedním ze zakladatelů ústřední právní komise ČSSD, jejímž předsedou byl od jejího založení do roku 2002.
Vědecky zaměřen na oblast teorie státu a práva, ústavní právo a politologii. Autor četných publikací v uvedených oborech, které byly vydány jak v České republice, tak i v zahraničí. Z knižních publikací: 1962 - K politické ideologii 1. ČSR, 1968 - část učebnice teorie státu a práva, 1989 - Vznik ČNR v době Pražského jara, 1991 - K vývoji právního myšlení v Československu v 60. letech, 1993 - Československý parlament v polistopadovém vývoji, 1994 - Charta 77 a právní stát, 1994 - Problémy československé politiky, 1995 - Ústavněprávní a politické problémy ČR, 2007 - Ústava České republiky v politické praxi.