Zino Davidoff jeho životní filosofie zněla „savoir vivre“ , tedy umět žít. A jen málokdo to uměl tak dobře jako on. Málo lidí též ovlivnilo tabákový průmysl tak, jako to dokázal Zino. Jeho jméno dnes sice nese spousta exkluzivních výrobků, na počátku však byl právě tabák. A každý, kdo si zapálí „davidoffku“, tuší proč.

Zino Davidoff se narodil v Kyjevě 11. března 1906 v rodině židovského obchodníka Hillela Davidova. Na carské Rusi však v té době Židům příliš nepřálo, a tak když bylo Zinovi pět let, rodina pronásledovaná pogromy a tajnou policií emigrovala. Původní plán byl dostat se až za „velkou louži“, do Ameriky. Rodina však neměla dostatek financí, a tak nakonec skončila pouze ve švýcarské Ženevě.

Otec si změnil jméno na Henry Davidoff a otevřel si úspěšný obchod s tabákem, kde nakupovala i ženevská smetánka, protože ruští obchodníci v té době byli vyhlášení svými tabákovými směsmi. Jedním ze zákazníků byl údajně i Lenin, který však zapomněl zaplatit. Dlužní úpis s jeho jménem prý v rodině Davidoffů přechází z generace na generaci.

Mladý Zino Davidoff pracoval v rodinném podniku a ve dvaceti vyrazil do světa na vyučenou. Přesněji do Latinské Ameriky, aby zjistil o tabáku vše. Poté, co procestoval například Argentinu a Brazílii, skončil na Kubě, aby zde zjistil vše o výrobě slavných „puros“. Zino zde sledoval celý proces pěstování, sklízení, sušení, léčení, fermentace, třídění i balení. Jak napsal ve své knize pro znalce doutníků, brzy si uvědomil, že tak jako nejsou dvě stejná vína ze stejné oblasti, nejsou stejné ani doutníky.

Po návratu z cest založil Zino tabákovou část otcova obchodu. Specializoval se převážně na kubánský tabák a upravil jednu místnost tak, aby mohla uchovat kubánské podmínky, především vysokou vlhkost vzduchu. Vytvořil tak předchůdce moderních humidorů a umožnil tak Evropanům vychutnat si pravé kubánské doutníky s dokonalou chutí.

Přes vynikající reputaci, kterou si značka Davidoff získala, ve třicátých letech obchod příliš nekvetl kvůli hospodářské krizi. Obchodu paradoxně pomohla druhá světová válka, kdy Davidoff převzal sklady kubánského tabáku v Paříži před tím, než ji dobyli Němci. Stal se tak de facto výhradním dodavatelem kubánských tabáků v Evropě, což přitáhlo do jeho obchodu mnoho významných osobností.

Vztahy s Kubou byly výborné i po válce, kdy Davidoff začal se svojí edicí „chateau“ doutníků po vzoru luxusních francouzských vinných značek. Impérium pak příliš neohrozila ani revoluce na Kubě v roce 1959.

V roce 1967 vydal Davidoff knihu pro znalce doutníků, které se prodalo v několika vydáních přes 200.000 výtisků. A o pár let později spatřil světlo světa doutník „Davidoff No.1“, který se stal synonymem doutníku té nejvyšší kvality.

Skutečný globální rozmach značky Davidoff ale začal až po roce 1970, kdy Zino spojil svoji firmu s firmou Oettinger dlouholetého přítele Ernsta Schneidera. Firma velmi rychle expandovala a stala se jedním z největších světových prodejců doutníků.

V roce 1989 došlo k roztržce mezi Davidoffem a Kubou, v důsledku čeho došlo k využívání tabáku z Dominikánské republiky. To s sebou přineslo i nová jména doutníků, jako je například Aniversario, Special či Millenium Blend.

Zino zemřel 14. ledna 1994 v Ženevě a zanechal za sebou značku, která má více než 50 vlastních obchodů a spolupracuje se skoro 500 smluvními prodejci. Davidoff přitom již dávno nejsou jen doutníky, ale též výběrové cigarety, parfémy (například „Cool Water“), koňak, brýle, kvalitní káva, módní doplňky a mnohé další.

Kromě úspěšného obchodníka byl Zino však též milovníkem života a oblíbeným společníkem. Po matce zdědil lásku k hudbě a stal se mecenášem, založil například Filharmonii národů. Milovníkům tabáku pak zanechal vzkaz „Kuřte méně, ale lépe a déle – udělejte z kouření kult, či ještě lépe filosofii“.